Remarque---Na-západní-frontě-klid

„Snad dostaneš brzy dovolenou. Taky je možné, že budeš jako sedlák odkomandován."
Kývá, ale je duchem nepřítomen. Jsou-li tihle sedláci pohnuti, mají podivuhodný výraz, směs 

krávy   a   roztouženého   pánaboha,   napolo   blbý   a   napolo   strhující.  Abych   ho   přivedl   na   jiné 
myšlenky, chci od něho kus chleba. Dá mi ho bez omezení. To je podezřelé, poněvadž je jinak 
skrblík. Proto nespím. Nic se nestane, ráno je jako jindy.

Pravděpodobně si všiml, že jsem ho pozoroval. Pozítří je přes to fuč. Vidím to, ale neříkám 

nic, abych mu popřál času, snad proklouzne. Do Holandska se dostalo už mnoho různých lidí.

Ale při rozkazu zpozorují, že tu není. Za týden slyšíme, že byl chycen polními Setníky, těmi 

opovrhovanými policajty vojny. Namířil si do Německa - to nemělo přirozeně nejmenší vyhlídky 
na úspěch, - a právě tak přirozeně udělal všecko co nejhloupěji.

Každý by z toho mohl vidět, že jeho útěk byla jenoir touha po domově a okamžité pomatení. 

Ale co z toho pochopí páni od vojenského soudu někde sto kilometrů za linií? Neslyšeli jsme už 
nic o Deteringovi.

*    *    *

Ale i jinak někdy vyrazí, to nebezpečné, to nadržené - jako z přetopených parních kotlů. Tady 

je taky třeba podat zprávu, jak skončil Berger.

Naše zákopy jsou už dávno rozstřílené a máme pružnou frontu, tak že vlastně už pravou 

posiční válku nevedeme. Kudy se přežene útok a protiútok zůstane potrhaná linie a rozhořčený 
boj od jámy k jámě. Přední linie je proražena a všude se usadily skupiny, hnízda v jamách, z 
nichž se bojuje.

Jsme v jedné jámě, stranou se usadili Angličané, jdou na nás s boku a dostanou se nám do zad.