Remarque---Na-západní-frontě-klid

Tanky se staly z předmětu posměchu těžkou zbraní. Valí se, opancéřované, dlouhou řadou a 

zosobňují nám tak víc než co jiného hrůzu války.

Děl, která na nás vysílají svou bubnovou palbu, nevidíme; — útočící linie nepřátel jsou lidé 

jako my, - ale tyto tanky jsou stroje, jejich housenkovitá kola běží nekonečně jako válka, jsou 
samo zničení, když se bezcílně navalí do jámy a zase z ní vylezou, nezadržitelně, flotila řvoucích 
panceřníků,   plivajících   oheň,   nezranitelná   ocelová   zvířata,   rozmačkávající   mrtvé   i   raněné   - 
krčíme se před nimi ve své tenké kůži, vůči jejich ohromné tíží jsou naše ruce stebélky slámy a 
naše ruční granáty sirkami. Granáty, mraky plynu a flotily tanků - rozdupání, rozežrání, smrt. 
Úplavice,   chřipka   tyfus,   -   skrčení,   spálení,   smrt.  Zákop,   lazaret,  masengráb  -   jiná   možnost 
neexistuje.

*    *    *

Při jednom útoku padne velitel naší roty Bertinck. Byl jedním z těch skvělých frontových 

důstojníků, kteří jsou při každé choulostivé situaci vpředu. Byl u nás dvě léta bez poranění, tu se 
musilo něco stát. Sedíme v jakési díře a jsme obklíčeni. S kotouči prachu vane k nám zápach 
oleje a petroleje. Odkryjeme dva muže s vrhačem plamenů, jeden z nich má na zádech skřínku, 
druhý má v rukou hadici, z níž stříká oheň. Přiblíží-li se tak blízko, že nás zasáhnou, je konec, 
neboť právě teď nemůžeme ustoupit.

Střílíme na ně. Ale derou se stále blíž a je to ošklivé. Bertinck leží v díře s námi. Když vidí, že