SOK_-_přednášky

5. Ověření pochopení postojů protistrany:

- shrnout smysl výpovědi,

- zpětná vazba,

- ověření zda byli pochopené správně,

- protistrana získá objektivnější pohled na své pocity, (hlavně při rozčilení, dotčenosti apod.),

- odrazy pocitů nezveličovat ani nezeslabovat,

- poskytnutí možnosti k jejich bližšímu vyjádření.

6. Vyvarovat se:

- Čtení myšlenek.

- Dokončování myšlenek

- Přerušování partnera, skákání do řeči.

- Zpochybňování pocitů partnera, nebo zlehčování.

- Zevšeobecňování.

Empatie (vcítění)

- porozumění emocím a motivům druhého člověka,

- být schopný pochopit jak a proč člověk tak jednal:

- odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky,

- jaké má pocity a jaký má na kterou věc názor,

- kdy jedná proti svému přesvědčení,

- kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř,

- může být vrozená, nebo se ji dá naučit,

- není trvalá vlastnost, v průběhu života se může měnit,

- je potřebné zhodnotit v jakých situacích ji použít.

Empatické naslouchání

- odložení vlastních pocitů a postojů,

- vcítit se do pocitů druhého,

- intuitivně chápat, smyslově cítit a naslouchat obsahu,

- pocity vědomě zpracovat a pochopit souvislosti,

- interpretace je jen pro naše pochopení, nedáváme ji dále,

- umožňujeme osobě se vypovídat, otevíráme ji k tomu cestu.

Fáze empatického naslouchání

1. Identifikace emocí

- zkratovými signály dává osoba najevo své pocity, tíseň, zoufalství. Reakce pro svěření se:

„Jsi nějaký nesvůj, co tě trápí?“

2. Vyslechnutí všech faktorů se snahou porozumět souvislostem:

- nechat protistranu vymluvit,

- nedělat závěry,

- pouze vyjadřovat sympatie, aby odhalil jádro problému.

- můžeme parafrázovat jeho myšlenky, empatická shrnutí.

„Myslím, že ti rozumím. Bál ses mi to říci. Obával ses, že se naštvu.“

„Chápu tě. Asi bych také nevěděla, jak se zachovat.“

„Rozumím ti. Máš pocit, že to nebylo fér.“

„Teď ti je asi líto, že jsi o tom mluvil.“

3. Nechat protistranu vyřešit svůj problém:

- pokud potřebuje nejen vyventilovat emoce, ale chce i pomoci vyřešit problém.

- zásadně neřešit problém za něj, pomocí vhodně kladných otázek mu pomoci, aby problém vyřešil sám.

- vyřešení mu posílí sebedůvěru a pomůže zvládat obtížné situace.

„Co budeš teď dělat?“

„Myslíš, že by si s ní o tom mohl promluvit?“

Nevhodná reakce při empatickém naslouchání

- popírání pocitů: „To tak nesmíš brát.“

- hodnotící reagování: „Proč s tou práci neskončíš?“

- zobecňující reagování: „to tak funguje všude“

- kladení otázek: dobrá metoda, ne však v silné emocionální angažovanosti, ale až emoce trochu poleví,

- vyjádření soucitu: může se cítit ještě hůř,

„Je mi tě líto, že máš takové problémy a musíš tam pracovat.“