Elektrotechnika_1_Skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
ab
i
G
G
=
,
( 3.86 )
přičemž v nahrazované části obvodu jsou všechny nezávislé ideální zdroje vyřazeny, tzn.
napěťové jsou nahrazeny zkratem a proudové jsou odpojeny (
Obr. 3.52b).
Obr. 3.52: Vnitřní parametry náhradního proudového zdroje
Napětí na rezistoru s vodivostí G je pak dáno vztahem
G
G
I
U
i
i
+
=
.
( 3.87 )
Pro vyřazení nezávislých zdrojů platí stejná pravidla, jaké jsme poznali při aplikaci principu
superpozice. Zdroje jsou tedy nahrazovány svými vnitřními odpory.
Pozor! Jsou-li v obvodu
obsaženy i zdroje řízené, nesmí se nikdy vyřazovat. (Mohli bychom totiž obdržet obvod se
zcela odlišnými vlastnostmi).
V takovémto případě se vnitřní odpor Théveninova náhradního modelu určí jako poměr napětí
naprázdno a proudu nakrátko
abk
ab
i
I
U
R
0
=
,
( 3.88 )
vnitřní vodivost Nortonova náhradního modelu naopak jako poměr proudu nakrátko a napětí
naprázdno
0
ab
abk
i
U
I
G
=
.
( 3.89 )
Takovýto postup stanovení vnitřního odporu Ri, resp. vnitřní vodivosti Gi, lze tedy považovat
za postup obecnější. Dá se ho navíc použít i při zjišťování vnitřních parametrů náhradních
modelů měřením, kdy máme k dispozici fyzikální model obvodu, a kdy může být jeho vnitřní
struktura dokonce i nepřístupná.
a
b
Gab
a) b)
část
lineárního
obvodu
a
b
Iabk
Elektrotechnika 1
95
Závěry: – Obecné odvození Théveninovy i Nortonovy věty je založeno na předpokladu platnosti
principu superpozice, proto se mohou tyto věty aplikovat pouze na lineární obvody, příp.
na lineární části obvodů.
– Použití vět o náhradních zdrojích je zvláště výhodné v případech, kdy odpor R (vodivost
G
) rezistoru ve větvi s neznámým proudem nabývá proměnných hodnot. Zatímco by
některá z univerzálních metod mohla vyžadovat opakované řešení celé soustavy rovnic,
uvedené řešení vede na jednoduché vzorce ( 3.84 ) či ( 3.87 ).
– Jak poznáme dále v předmětu Elektrotechnika 2, metody náhradních zdrojů lze s výhodou
využít i při řešení přechodných jevů v elektrických obvodech, které obsahují pouze jeden
akumulační prvek (který se pak považuje za zátěž).
– Metody mohou nalézt uplatnění i při analýze obvodů nelineárních, je-li v daném obvodu
obsažen jen jeden nelineární prvek (tento se totiž považuje za zátěž, zbytek obvodu je pak
již lineární a lze na něj proto aplikovat věty o náhradních zdrojích).