3_Diskrétní_signály_a_systémy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
2.1 Úvod a motivace
Úvodem uveďme několik příkladů. Tyto příklady se týkají různých oblastí. Uvidíme ale, že
mají některé principy společné.
Jednoduchý program. Napišme jednoduchý program v jazyce C, který bude číst číslo
zadávané z klávesnice, provede s ním jednoduchou operaci a výsledek zobrazí. Tento program
by mohl vypadat např. takto
#define A 0.5
int main ()
{
float Uk, Yk;
Yk=0;
for (;;)
{
scanf("%f", &Uk);
Yk=A*Yk+Uk;
printf("%f\n", Yk);
}
}
Program má jednu vnitřní proměnnou Yk (paměť) a jeden parametr A . Z jeho zápisu je zřejmé,
že provádí operaci
,...
2
,
1
,
0
1
k
k
u
k
Ay
k
y
( 2.1 )
kde jsme označili k jako číslo kroku,
k
u
je číslo zadané z klávesnice v kroku
k (vstup
programu) a
1
k
y
je číslo vypočtené a zobrazené v následujícím kroku (výstup programu).
Program si pamatuje předchozí hodnotu výstupu
k
y
Yk
. Z matematického hlediska je
rovnice ( 2.1 ) diferenční rovnicí (diference equation) prvního řádu (algoritmus má jednu
paměť), a to rovnicí lineární (výstup je lineární kombinací vstupu a minulé hodnoty).
Spoření s úrokem. Označme
k
y
[Kč] stav našeho účtu v
k -tém roce a nechť roční úrok
banky je
%
p
. V
k -tém roce nechť činí naše úložka
k
u
[Kč]. Počáteční stav našeho účtu
nechť je
0
y
[Kč]. V roce
1
k
bude stav našeho účtu
,...
2
,
1
,
0
100
1
100
1
k
k
u
k
y
p
k
u
k
y
p
k
y
k
y
( 2.2 )
Signály a systémy
41
Opět se jedná o lineární diferenční rovnici prvního řádu. Systém má jednu vnitřní proměnnou-
paměť