vymezeni zak. pojmu

• Keynesiánský model – vyjadřuje krátké období.

• Křivka AS je rostoucí, protože jsou k dispozici volné zdroje.

• Růst (pokles) AD způsobí růst (pokles) produktu a zaměstnanosti při mírném nárůstu/poklesu cen.

• AD (efektivní poptávka) může, ale nemusí, být dostatečná pro to, aby se skutečný produkt = potenciálnímu produktu.

• Různým úrovním Y (HDP) odpovídají různé úrovně zaměstnanosti → může docházet k nedobrovolné nezaměstnanosti.

• Úroveň spotřeby v ekonomice se rovná plánovaným výdajům domácností za finální zboží a služby → spotřeba představuje hlavní prvek agregátní poptávky.

• Podle Keynese je hladina národního důchodu hlavním určujícím prvkem spotřebitelských výdajů.

A) Keynesiánská spotřební funkce → C = C0 + C1.

• Výdaje domácností na spotřebu závisí na výši disponibilního důchodu.

• Při růstu důchodu spotřeba roste, ale pomaleji, než důchod → s růstem důchodu se podíl spotřeby na důchodu snižuje.

• C0 – autonomní spotřeba (výdaje domácností i při nulovém příjmu).

• C1 – indukovaná spotřeba (úroveň výdajů domácností závislá na výši důchodu).

• Platí: C1 = c . Y, kde c je mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consumeve zkratce též mpc); představuje dodatečné výdaje z každé dodatečné Kč a je určen rovnicí:

• c = Δ C / Δ Y, přičemž 0 ≤ c ≤ 1.

• Dodatečnou peněžní jednotku důchodu lze rozdělit na část, kterou spotřebujeme a na část, kterou ušetříme → c + s = 1, kde s – mezní sklon k úsporám (přírůstek úspor vyvolaný přírůstkem důchodu o jednotku).

Faktory ovlivňující velikost mezního sklonu ke spotřebě:

• úroveň příjmu spotřebitele – se zvyšujícím se příjmem mají spotřebitelé větší sklon k tomu, aby z každé Kč ušetřili více a utráceli méně;

• úrokové sazby – vyšší úrokové sazby mohou zvýšit uspořenou částku z každé dodatečné Kč, tj. snížit mezní sklon ke spotřebě;

• očekávání vyšších cen v budoucnosti může zvýšit mezní sklon ke spotřebě v současnosti;

• zdanění – vyšší míra zdanění povede k nižšímu podílu útraty z každé Kč (tj. nižší spotřebě).

• Průměrný sklon ke spotřebě (average propensity to consume/apc) – vyjadřuje průměrně spotřebovanou částku z každé vydělané koruny: APC=C/Y.

• Při rostoucím příjmu průměrný sklon ke spotřebě klesá (díky klesajícímu podílu autonomního prvku).

B) Keynesiánská funkce úspor → S = Y - C.

• Úspory jsou nespotřebovanou částí důchodu, S = S (Y).

• S = Y – (C0 + C1), tedy S = s . Y – C0.

• 0 ≤ s ≤ 1

Faktory ovlivňující úroveň úspor:

• Úrokové sazby – vyšší motivace spořit při vyšší úrovni r.

• Úroveň příjmu (bohatství) – skupiny s vyšším příjmem mají vyšší mezní sklon k úsporám.

• Inflace – v důsledku inflace může klesnout kupní síla úspor (je možné, že lidé budou šetřit více, aby si zachovali stejnou reálnou úroveň úspor).

• Očekávání – lidé mohou šetřit více, mají-li obavu z budoucího stavu ekonomiky a ze ztráty zaměstnání.