Makroekonomie

Neutralita peněz – množství peněz v ekonomice ovlivní pouze cenovou hladinu.

Keynesiánský model

Východiska modelu – model pracuje s uzavřenou ekonomikou bez veřejného sektoru, platí: AD = C + I → Y = C + I.

Národní důchod (Y) ovlivňuje spotřebu i úspory, proto jsou spotřeba i úspory funkcí národního důchodu.

Spotřební funkce C = C(Y) → s růstem Y celková spotřeba roste.

Funkce úspor S = S(Y) → vyjadřuje, že s růstem národního důchodu celkové úspory rostou.

Peněžní důchod Y = C + S

Opět platí, že veškeré úspory se mění v investiční výdaje, tj. S = I → Y = C + I

Rovnováha nastane, když plánované výdaje = skutečnému produktu, tj. AD = Y (HDP)

Keynesiánský model – vyjadřuje krátké období.

Křivka AS je rostoucí, protože jsou k dispozici volné zdroje.

Růst (pokles) AD způsobí růst (pokles) produktu a zaměstnanosti při mírném nárůstu/poklesu cen.

AD (efektivní poptávka) může, ale nemusí, být dostatečná pro to, aby se skutečný produkt = potenciálnímu produktu.

Různým úrovním Y (HDP) odpovídají různé úrovně zaměstnanosti → může docházet k nedobrovolné nezaměstnanosti.

Rozbor keynesiánského modelu

Úroveň spotřeby v ekonomice se rovná plánovaným výdajům domácností za finální zboží a služby → spotřeba představuje hlavní prvek agregátní poptávky.

Podle Keynese je hladina národního důchodu hlavním určujícím prvkem spotřebitelských výdajů.

A) Keynesiánská spotřební funkce → C = C0 + C1.

Výdaje domácností na spotřebu závisí na výši disponibilního důchodu.

Při růstu důchodu spotřeba roste, ale pomaleji, než důchod → s růstem důchodu se podíl spotřeby na důchodu snižuje.

C0 – autonomní spotřeba (výdaje domácností i při nulovém příjmu).

C1 – indukovaná spotřeba (úroveň výdajů domácností závislá na výši důchodu).

Platí: C1 = c . Y, kde c je mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consume, ve zkratce též mpc); představuje dodatečné výdaje z každé dodatečné Kč a je určen rovnicí:

c = Δ C / Δ Y, přičemž 0 ≤ c ≤ 1.

Dodatečnou peněžní jednotku důchodu lze rozdělit na část, kterou spotřebujeme, a na část, kterou ušetříme → c + s = 1, kde s – mezní sklon k úsporám (marginal propensity to save, ve zkratce též mps); představuje přírůstek úspor vyvolaný přírůstkem důchodu o jednotku).

Obrázek: Průběh funkce mezního sklonu ke spotřebě

Faktory ovlivňující velikost mezního sklonu ke spotřebě:

• úroveň příjmu spotřebitele – se zvyšujícím se příjmem mají spotřebitelé větší sklon k tomu, aby z každé Kč ušetřili více a utráceli méně;

• úrokové sazby – vyšší úrokové sazby mohou zvýšit uspořenou částku z každé dodatečné Kč, tj. snížit mezní sklon ke spotřebě;

• očekávání vyšších cen v budoucnosti může zvýšit mezní sklon ke spotřebě v současnosti;

• zdanění – vyšší míra zdanění povede k nižšímu podílu útraty z každé Kč (tj. nižší spotřebě).