Zkouškové varianty_některé otázky se opakují

Varianta 9

1) nezaměstnanost

2) nežádoucí fluktuace

3) sociálně-psychologické pracovní podmínky

4) případová studie: vytvoření personálního útvaru 5)případová studie: adaptace absolventa ČZU na pozici asistent/ka vedoucího marketingu

Varianta 101) definici pracovního místa

2) typy poradenství podle míry vedení pracovníka poradcem 3) adaptace (přiměřená) 4) případová studie: zlepšení komunikace ve firmě

5) případová studie: systém vzdělávání ředitelů jednotlivých úseků

Varianta 11 (14.1.2008) 1) Vztahy mezi zaměstnavatel a odbory při kolektivním vyjednávání. – Součinnost, spolurozhodovaní, rozhodování, kontrola2) Identifikace pracovníků:

• proces, ve kterém jedinec staví podnikové (organizační) cíle na místo svých vlastních cílů jako hodnotové indikátory, které určují jeho rozhodování v podniku; projevuje se jako:

• loajalita k podniku, která garantuje, že rozhodnutí pracovníka bude v souladu s podnikovými cíli,

• systém přesvědčení a postojů k podniku, který je pracovníky sdílen a který daný podnik od jiných podniků odlišuje

• formy identifikace s podnikem: přirozená identifikace, selektivní identifikace, evokovaná identifikace, vykalkulovaná identifikace, manifestní odmítání podnikových hodnot a norem

3) Adaptace a nástroje řízení adaptace v podniku:

• proces aktivního přizpůsobování se člověka životním a pracovním podmínkám;

• adaptace v procesu práce je procesem vyrovnávání se člověka se skutečností, v níž plní své pracovní úkoly; probíhá v rovině: pracovní adaptace a sociální adaptace (navzájem se prolínají)

• základní fáze procesu adaptace:

• přípravná fáze

• fáze globální orientace

• fáze uvědomělé orientace

• fáze vpravení se do nových podmínek

• nástroje řízení adaptačního procesu:

• zásady zkušební doby

• typové adaptační programy

• adaptační plány

• zásady zkušební doby:

• vymezení její konkrétní délky (maximálně 3 měsíce),

• zařazení zkušební doby do adaptačního plánu (ne vždy je zkušební doba tak dlouhá, aby se pracovník mohl plně adaptovat),

• vymezení kritérií hodnocení zkušební doby (závisející na druhu vykonávané práce),

• způsob ukončení zkušební doby - hodnocení, pohovor a rozhodnutí o dalším setrvání pracovníka, resp. rozvázání jeho pracovního poměru ve zkušební době.

• typový adaptační program:

• soubor opatření, která regulují adaptaci určité kategorie pracovníků a zároveň je i metodickým návodem pro zpracování adaptačních plánů jednotlivých pracovníků.

• adaptační plány:

• v praxi uplatňovány převážně pro řízení adaptačního procesu konkrétních pracovníků; při tvorbě adaptačního plánu pro nového pracovníka je nutné vycházet z následujících zásad:

• obsah plánu musí být závislý na složitosti a náročnosti pracovní činnosti, kterou má pracovník vykonávat a těmito skutečnostmi se také musí řídit doba, na niž je adaptační plán zpracováván,

• při tvorbě adaptačního plánu je třeba respektovat úroveň dosaženého vzdělání i délku praxe a zkušenosti pracovníků,

• adaptační plán musí být sestaven i s ohledem na individuální zvláštnosti pracovníka a obsah plánu má být podle možností přizpůsoben jeho představám a přáním

• obsah adaptačního plánu:

• podmínky zkušební doby,

• zácvikový program,

• studium organizačních norem,

• absolvování vstupního školení nebo odborné stáže,

• řešení konkrétního úkolu či zpracování projektu a mnohé další aktivity, určení garanta adaptace