VFS_ZS16_Sokol_texty

Dvacáté století přineslo myšlenku struktury a informace jako takové. Byla to také jistá reakce na předchozí historismus, zájem o vývoj a časovou změnu. Strukturalismus naopak obrací pozornost k zákonitostem či pravidelnostem, které nejsou časové, nýbrž právě »strukturální«. Všude kolem sebe, zejména u živých organismů, v lidských společnostech a v kultuře, můžeme pozorovat nápadné pravidelnosti a uspořádání, která se v různých oblastech projevují podobně. Jazyk, matematika i třeba pravidla uspořádání přírodních kmenových společností vykazují podobné struktury. Živý organismus není ani mechanický stroj, jak si představoval Descartes, ale ani chemická či energetická soustava, nýbrž život je především jisté uspořádání molekul, buněk, orgánů, řízené výměnou informací. Není neměnné a stálé, dokáže se však samo organizovat a vyrovnávat výkyvy, k nimž stále dochází. Teplokrevný živočich udržuje stálou teplotu svého těla ne tak, že by se chránil před změnami, nýbrž tak, že je sleduje (»měří«) a dovede aktivně vyrovnávat. Tomu dnes říkáme zpětná vazba, a je to vazba nikoli chemická ani energetická, nýbrž informační - jakkoli se tyto informace přenášejí chemicky nebo elektricky .

Myšlenka informace změnila svět už za našeho života: před šedesáti lety tu ještě nebyla. Je také matematizovatelná a dnes je s matematikou těsně spojena, je to však jiná matematika. Nejde jí o měření množství, nýbrž o vyjádření pravidelných uspořádání, struktur. Na místo řešení diferenciálních rovnic nastupuje algebra a ovšem informační statistika. (Pěkný příklad jsou třeba Markovské řetězce: pro každý jazyk lze zjistit průměrnou délku slov nebo pravděpodobnost, s níž po jisté hlásce ve slově následuje jiná. Když podle těchto pravidel necháme počítač náhodně generovat posloupnosti znaků, vznikne text, který sice nedává smysl, ale na první pohled vypadá jako německý nebo anglický.) Informace a zacházení s nimi dnes ovládá nejen administrativu a řízení na všech úrovních, živí se jimi nesmírně rozvinutý průmysl, ale jsou i základem molekulární biologie a genetiky. Tak se právě myšlenky struktury a informace přičinily o vznik mezioborových vědeckých projektů a snah, často motivovaných i starostí o přírodu a Zemi jako celek: právě tato důležitá stránka věci se specializovaným vědám snadno ztrácí z očí.

Tento zoufale stručný přehled myšlenkových dějin vědy měl jen ukázat, že »věda« dnes rozhodně není jednolitá a stále stejná, že do ní proudí a že v ní vznikají stále nové myšlenky a koncepty, které zpětně ovlivňují i docela obyčejný život. Tak je věda v neustálém »stýkání a potýkání« také s filosofií, jež by se měla starat o živnou půdu a nové myšlenky pro vědu, ale také pečlivě sledovat, co věda vytvořila a kam se pohybuje. Přes všechna přirozená napětí a nedorozumění mezi nimi totiž obě nezbytně patří k sobě. Nejenom tak, že filosofové kritizují »slepotu« či roztříštěnost vědy a vědci zase podnikají časté výjezdy do filosofických hvozdů, ale zejména ve vědomí společné odpovědnosti za to, co bude se světem i s našimi dětmi. Proto je také úkolem filosofie neustále připomínat, že pokud věda ze svého obrazu světa vypouští skutečnosti, které se k ničemu nehodí, nedají se měřit a matematizovat, nejsou obecné, věčné, nutné a podobně, smí to dělat jen jako metodické zjednodušení.