Pedagogika - stará 2 orámečkované

B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický

C. Metody z hlediska myšlenkových operací – aspekt logický

D. Metody z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuální

E. Metody z hlediska výukových forem a prostředků – aspekt didaktický

Názorně demonstrační metody

• opírají se o přímý názor, o nazíravé poznávání jevů

• dnes výrazně posíleny moderními technickými prostředky (diapozitivy, fólie, film, televize, video), které jejich působení umocňují

• předvádění je třeba předem naplánovat, mělo by probíhat v přiměřeném tempu, je dobré zapojit žáky, opakování předvádění, slovní vysvětlení,…

Metody praktické:

• při praktických činnostech je převažujícím pramenem poznání přímý styk se skutečnými předměty a možnost manipulace s nimi - zdrojem poznání je tady tedy praktická činnost žáka

• praktické činnosti navazují již na získané znalosti

• k rovině vizuální a auditivní přistupuje i rovina motorická

• tyto praktické činnosti mají velký VV význam, napomáhají k sepětí teorie s praxí a k spojení školy se životem – žáci jsou vedeni k odpovědnému vztahu k práci, k vytrvalosti, formuje se jejich smysl pro pořádek a organizaci a jsou významným prostředkem profesionální orientace

Praktická činnost žáků by měla být

• výchovná a informující

• smysluplná a přijatelně motivovaná

• přiměřená (věku i individuálním zvláštnostem a schopnostem)

• měla by být vždy spojena s myšlením

• průběh i výsledky by měl žák radostně prožít , měl by mít pocit uspokojení, že jeho praktická činnost měla smysl

Názorné a praktické vyučovací metody

• frontální pokusy – dělají je žáci zpravidla v menších skupinách a buď paralelně s učitelovým demonstračním pokusem nebo samostatně; realizují se za pomocí dostatečného množství pomůcek (tzv. žákovských souprav)

• laboratorní práce – v přírodovědných a technických předmětech; jde o aktivní a samostatnou práci žáků, kteří laborují, experimentují, pozorují, popisují, měří a dospívají k určitým výsledkům a závěrům, sloužícím k ověření již známých poznatků nebo vyvození poznatků nových; probíhají v odborných učebnách nebo laboratořích a žáci pracují ve skupině nebo samostatně; tyto práce rozvíjí zejména myšlení žáků, učí je organizaci práce, zacházení s různými látkami a přístroji,…

• práce žáků s multiplikáty pomůcek – každý žák (případně dvojice) má k dispozici učební pomůcku, s kterou může manipulovat, experimentovat, provádět vlastní měření a zjišťovat její vlastnosti (např. modely těles v matematice pro vypočítání objemu, povrchu, obsahu,..); nejde tedy o demonstraci jevu nebo děje, jako je tomu při pokusu, ale jde o aplikaci získaných poznatků na konkrétním materiálu