Pedagogika - stará 2 orámečkované

Pedagogickou interakci a komunikaci by měl charakterizovat:

• klid, takt, citlivý přístup, pohoda, vzájemná důvěra, orientace na pozitivní jevy, stránky a vlastnosti, tolerance, snaha o porozumění ostatním, trpělivost a objektivita všech účastníků

Nejintenzivnější komunikace mezi U a Ž – při vyučování

Problém: - jednosměrná komunikace (mluví jen učitel), opačný případ (tj. informace proudí od Ž k U) je ve školní praxi výjimečný

Verbální komunikace:

• hlavní tíhu sdělení nese řeč, slovo

• je nutno sledovat obsahovou a formální stránku řečového projevu

• řeč není jen nástrojem k dorozumívání, ale také formou myšlení

• podstatné jsou hlasitost (intenzita hlasového projevu), dynamika hlas. projevu, rychlost řeči (tempo projevu), intonace (melodie řeči), správné frázování (udržování přirozeného rytmu řeči), emocionalita řeči

• Pro úspěšnou pedagogickou komunikaci se vyžaduje, aby učitelova řeč byla správná, výrazově bohatá, výstižná, přesná a emocionálně zbarvená

Neverbální komunikace:

• zpravidla je součástí komunikace verbální

• jde o sdělování:

• pohledy (řeč očí)

• výrazy obličeje (mimika)

• pohyby (kinetika)

• fyzickými postoji (konfigurací všech částí těla)

• gesty (gestika)

• dotykem (haptika)

• přiblížením či oddálením (proxemika)

• úpravou zevnějšku a prostředí

• na rozdíl od verbálních informací působí neverbální informace komplexně, výstižně a mobilně, učivo jimi zprostředkovávané si žáci většinou osvojují rychleji

• neverbální komunikace se vyznačují racionálností a úsporností vyjadřování, což se může uplatnit při opakování a procvičování učiva

• účinné je postihování základních jevů a vztahů pomocí schémat, grafů, znaků, symbolů apod.

• žáci by se měli od počátku školní docházky učit rozumět základům neverbálního obrazového jazyka a měli by postupně umět se samostatně orientovat v informacích

Komunikace jednáním, činem:

• v řešení konkrétních problémů, v činnosti, se projevují nejen vědomosti a dovednosti, ale především názory a postoje

• činy a jednání učitele jsou komplexní výpovědí o celkovém vzdělanostním obzoru učitele a o jeho vlastnostech morálních a lidských

27. Názorné a praktické vyučovací metody. Celkový přehled, specifika jednotlivých metod. Podmínky pro jejich tvořivé uplatnění ve škole.

Komplexní klasifikace základních skupin metod výuky (dle Maňáka)

A. Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktický

1. Metody slovní

   1. monologické metody (např. vysvětlování, přednáška,…)

   2. dialogické metody (např. rozhovor, diskuse, dramatizace,…)

   3. metody písemných prací (např. písemná cvičení, kompozice,…)

   4. metody práce s učebnicí, knihou

2. Metody názorně demonstrační

   1. pozorování předmětů a jevů

   2. předvádění (předmětů, modelů, pokusů, činností,…)