SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Status – trvalejší postavení, které má jedinec vzhledem ke svým vlastnostem v sociální skupině
- pozice v hierarchii společenské prestiže
Úspěšný člověk má tzv. vysoký sociální kapitál – tzn. zná ho více lidí ( a ví o jeho úspěších), než jich zná on sám. Má
také vyšší úroveň bydlení, zařízení bytu, příjmů apod.
121
Sociální status se může v průběhu života člověka měnit = sociální mobilita – přesun z jedné společenské vrstvy do
jiné.
Horizontální mobilita – přechod na jiné místo se stejným sociálním statusem (profesní změna beze změny
sociální vrstvy)
Vertikální mobilita – vzestupná (přesun do vyšších společenských vrstev)
sestupná (přesun do nižších společenských vrstev) Intergenerační mobilita (přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než mají jejich rodiče)
Introgenerační mobilita (přesun v rámci jedné generace, na konci života lidé mají lepší/horší postavení než
na jeho začátku)
Skupinové normy = určitý systém pravidel, který zajišťuje co možná nejplynulejší průběh společných činností ve skupině a nekonfliktní
fungování mezilidských vztahů.
- odvíjí se ze skupinových cílů a hodnot
Každá norma v sobě obsahuje i způsoby reagování na její porušení – tzv. sankce
pozitivní sankce – odměňují – a tak zpevňují a stimulují žádoucí chování
negativní sankce – tresty – plní tlumící funkci ve vztahu k nežádoucím formám chování
Vztah k normě vyjadřují pojmy:
Konformismus – projev podrobení se nátlaku, je zde „nedobrovolnost“ na rozdíl od chování uniformního a
konvenčního!! (např. dítě je samo ve třídě s náboženským přesvědčením a podlehne skupině, např. způsob oblékání ve
třídě)
Skupina vyvíjí na jedince tlak ke konformitě v jednání i v názorech. Pokud je jedinec ve shodě s ostatními, chválí ho,
cení si ho a poskytují mu nejrůznější výhody. V opačném případě se jeho pozice ve skupině zhoršuje. Většina lidí
tomuto tlaku podléhá a naučí se projevovat souhlas s většinou i tehdy, když vidí skutečnost jinak.
Psycholog Asch předkládal malým skupinám různě dlouhé úsečky s úkolem určit, která je delší či kratší. Ve skupině
vždy byla jedna pokusná osoba a několik pomocníků experimentátora, kteří se vydávali za další pokusné osoby. Ti
předstírali shodu v chybných odpovědích. Skupinový tlak vedl pokusné osoby častokrát ke konformitě – odpovídali
stejně chybně jako ostatní, i když v individuálním pokusu úkol řešili správně.