ÚP otázky 117 stran

otázka rozdělení kompetence ÚS mezi plénum a senáty → každá věc může být předmětem plenárního jednání; některé lze rozhodnout výhradně v plénu (§ 11 ZUS)

kdy kompetence senátů přechází na plénum → ex lege pokud každý ze tří soudců senátu má na věc jiný právní názor, v důsledku rozhodnutí samotného pléna, pokud senát věc rozhodne, ale jeho rozhodnutí se zakládá na odlišném právním názoru, než jaký doposud zastával ÚS, obrátí se senát na plénum

plénum může rozhodovat i o dalších věcech, pokud si to vyhradí = atrahování působnosti (sdělení ÚS č. 242/2011 → kompetenční spory, rozhodování o stížnostech proti rozhodnutí NSS…)

senáty Ústavního soudu

• ÚS má čtyři tříčlenné senáty, jejich agendu rozděluje plénum

• od 1998 rozhodují senáty na úkor soudce zpravodaje podle § 43/2 ZÚS o:

  • odmítnutí, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný – např. pokud se domáhám práva, které nemám ústavně zaručeno

  • jestliže shledá u návrhu na přezkum právního předpisu jakýkoliv důvod k odmítnutí

  • posuzuje-li podstatný přesah osobního zájmu v případě nepřípustné ústavní stížnosti podle § 75/2 ZÚS

• senáty rozhodují ve věcech, které nejsou vyhrazeny plénu, mohou rozhodovat pouze v plném počtu

soudce zpravodaj

• pověřen návrhem rozhodnutí, má za úkol připravit věc k projednání v plénu či senátu

• má shromáždit listinné důkazy, výslechy svědků apod. ke zjištění skutkového stavu

• zajistí, aby návrh rozhodnutí byl doručen účastníkům, příp. vedlejším účastníkům

• může sám bez ústního jednání návrh odmítnout usnesením za těchto podmínek:

  • pokud neodstranil navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené

  • je-li návrh podán po lhůtě

  • jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným

  • návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný

  • jde-li o návrh nepřípustný z důvodu obecných procesních překážek (res iudicata) či z důvodů specifických pro řízení před ÚS

• odmítnutím návrhu je vyřízeno 90 % návrhů