Pracovní právo - otázky ke zkoušce

• Stanovení maximální pracovní doby – maximální stanovená délka pracovní doby za týden je 48 hodin včetně práce přesčas.

• Stanovení minimální doby odpočinku.

• Kogentně upraveno – nelze ani se souhlasem zaměstnance snižovat minimální míru doby odpočinku (ale lze ji prodloužit).

• Základní výměra dovolené činí 4 týdny.

• Nepřetržitý odpočinek v týdnu činí 35 hodin.

• Účelem je ochrana zdraví zaměstnance. Doba odpočinku musí být dostatečně dlouhá, aby v jejím rámci mohlo dojít k reprodukci pracovní síly, ale i k lidskému a sociálnímu rozvoji zaměstnance.

• Není vyloučeno, aby zaměstnanec pro jednoho zaměstnavatel konal práci i v době odpočinku, ale jen v přiměřeném rozsahu a za splnění podmínek stanovených zákonem.

• Zaměstnavatel není povinen zkoumat, zda zaměstnanec dodržuje odpočinek nebo zda koná práci pro jiného zaměstnavatele. Výjimka je u mladistvých pod 18 let, kteří nesmí dohromady za týden odpracovat u všech zaměstnavatelů více než 40 hodin a jedna směna denně nesmí být delší než 8 hodin.

• Doby odpočinku mohou být:

• Uvnitř pracovní doby, kdy znamenají přerušení výkonu práce.

• Bezprostředně navazují na výkon práce.

• Bezprostředně předcházejí výkonu práce.

• Druhy:

• Přestávky na jídlo a oddech.

• Nepřetržitý odpočinek mezi směnami.

• Dny pracovního klidu.

• Svátky.

• Dovolená.

DNY PRACOVNÍHO KLIDU

• Pracovněprávní předpisy neupravují zvlášť práci v neděli. Upravují však práci ve dnech pracovního klidu, což jsou svátky a ty dny v týdnu, na které připadá zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu.

• Práce ve dnech pracovního klidu je svým způsobem nežádoucí. V těchto dnech by měl mít zaměstnanec volnou dispozici se svým časem. Zaměstnavatel proto může nařídit práci v těchto dnech jen výjimečně. Zaměstnavatel nemůže v těchto dnech po zaměstnanci požadovat práci a nesmí mu ji nařizovat.

• V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech (tato výjimka je dána nemožností zaměstnavatele ovlivnit svátky):

• Naléhavé opravné práce.

• Nakládací a vykládací práce.

• Inventurní a závěrkové práce.

• Práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu.

• Při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

• Práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva.

• Práce v dopravě.

• Krmení a ošetřování zvířat.

• Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

• Odměna:

• Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada, pokud mu mzda ušla v důsledku svátku.