Pracovní právo - otázky ke zkoušce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Soud za nesprávný považuje názor, že první žádostí byla uzavřena dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o poskytnutí rodičovské dovolené v určité délce, čímž se zaměstnanec vzdal svého práva čerpat rodičovskou dovolenou v celém rozsahu.
UPLYNUTÍ DOBY MATEŘSKÉ/RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ
Po uplynutí doby rodičovské dovolené má žena povinnost nastoupit zpět do zaměstnání. Na další volno nemá nárok. Může se však se zaměstnavatelem dohodnout, že ji bude poskytnuto další volno bez náhrady mzdy. Pokud by po uplynutí doby rodičovské dovolené žena do práce nenastoupila, porušila by tím povinnost vyplývají z právních předpisů vztahujících se k její práci.
Zákoník práce rozlišuje povinnosti zaměstnavatele při návratu ženy z mateřské dovolené a z rodičovské dovolené:
Vrací-li se žena do práce po skončení mateřské dovolené, zařadí ji zaměstnavatel na její původní práci a pracoviště. Není-li to možné, protože původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, zařadí ji zaměstnavatel podle pracovní smlouvy.
Vrací-li se žena do práce po uplynutí rodičovské dovolené, zařadí ji zaměstnavatel podle pracovní smlouvy.
Nic nebrání zaměstnavateli a zaměstnankyni, aby se kdykoliv dohodli na změně pracovní smlouvy a na jiném pracovním zařazení.
Překážky v práci na straně zaměstnavatele
PROSTOJ (§ 207)
Zaměstnanec nemůže konat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami.
Zaměstnavatel má možnost zaměstnance převést na jinou práci a pokud ho nepřevede, tak zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku.
NEPŘÍZNIVÉ POVĚTRNOSTNÍ VLIVY (§ 207)
Nepříznivé povětrnostní vlivy mohou u některých povolání způsobovat přerušení práce (stavaři). Příčina přerušení je zde v pracovním prostředí, které není schopen zaměstnavatel ovlivnit a jedná se tedy o objektivní skutečnost – vis maior.
Zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši minimálně 60 % průměrného výdělku.
JINÉ PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELE (§ 208 a násl.)
Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
Zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
Služební cesta – doba strávená na pracovní cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Jestliže v důsledku způsobu odměňování zaměstnanci mzda ušla, poskytne mu zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.