Pracovní právo - otázky ke zkoušce

Výkon práva nebo plnění povinností.

Svépomoc (v pracovněprávních vztazích nelze použít, není upravena).

Krajní nouze.

Nutná obrana (v zákoníku práce není upraveno), svolení poškozeného (v pracovním právu ho jako okolnost vylučující protiprávnost nechápeme).

Zavinění

Vnitřní psychický vztah škůdce, přičemž vlastním jednáním došlo k protiprávním následkům

Subjektivní zavinění zkoumáme vždy jen u zaměstnance.

Pokud zaměstnanec způsobil škodu přitom, když odvracel jinou hrozící škodu, je náhrada škody 3x průměrná mzda.

Úmyslné:

Úmysl přímý a nepřímý.

Hradí vše včetně ušlého zisku.

Škoda – vše, o co se můj majetek zmenšil.

Ušlý zisk – vše, o co se můj majetek nezvětšil.

Podobně se postupuje, pokud zaměstnanec byl pod vlivem omamných látek nebo pod vlivem alkoholu – hradí vše.

Nedbalost:

Nevědomá nedbalost – část se odpouští.

Výše náhrada škody může být maximálně 4,5x průměrné mzdy (§ 257/2).

Prokazuje zaměstnavatel, až na výjimky (zvláštní odpovědnost – odpovědnost za ztrátu předmětu – dokazuje zaměstnanec, že to nezavinil).

Okolnosti vylučující zavinění:

Stižení duševní poruchou.

neschopnost ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

Zavinění:

Prokazování – obecná, nesplnění povinnosti (§ 250/3).

Presumovaná – schodek, ztráta (exkulpace) - § 252 a § 255.

Příčinná souvislost (kauzální nexus)

Potřeba vždy najít hlavní příčinu, že došlo ke škodné události.

Prokazuje se u soudu: jak škoda vznikla, co bylo příčinou (proč) a pak kdo to zavinil atd.

Příčinná souvislost rozhoduje i o tom, jaký je rozsah odpovědnost (např. při spoluodpovědnost více subjektů).

Odpovědnost je možno přičítat určitému subjektu jen tehdy, pokud způsobil nepříznivý následek, tj. pokud mezi tímto následkem a protiprávností existuje příčinná souvislost. Příčinný řetězec musíme zjišťovat podle toho, zda se pohybujeme v oblasti subjektivní nebo objektivní odpovědnosti.

V oblasti subjektivní odpovědnosti musíme zkoumat otázku, zda zaviněné chování zaměstnance bylo bezprostřední příčinou vzniku škody.

Při objektivní odpovědnosti zjišťujeme, zda konkrétní protiprávnost (škodná událost) byla bezprostřední příčinou vzniku škody

Příčinná souvislost je objektivním prvkem skutkové podstaty odpovědnosti. Při objasňování její podstaty se vychází z obecných poznatků o kauzalitě jevů. Je nutné odhalit ty jevy, které byly pro vznik škodného následku objektivně rozhodující. Příčinou tak může být pouze z obecné kauzality izolovaná a z hlediska pracovněprávní odpovědnosti právně významná skutečnost.

V mnoha případech se nestačí zabývat věcným vztahem příčiny a následku, ale i faktorem času. Vznik některých škodných následků bude zřejmě vyžadovat působení škodlivé příčiny po delší časové období (nemoc z povolání).

Z těchto pravidel se poněkud vymyká konstrukce odpovědnosti zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody. V tomto případě totiž chování zaměstnance není bezprostřední příčinou vzniku škody. Zaměstnanec však svým vědomým opomenutím nezabránil vzniku škody, a proto se po něm požaduje, aby k její úhradě přispěl.