Pracovní právo - otázky ke zkoušce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Zaměstnanec může od dohody odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených předmětů proti jejich ztrátě.
Možné je také odstoupení z důvodu podstatného omylu nebo důvodů, které jsou v dohody sjednány.
Podle hodnoty věci v době poškození (vychází se z účetní hodnoty).
Platí se celá škoda.
Výši náhrady škody určuje zaměstnavatel § 262 ZP.
Pokud nedojde ke ztrátě, ale k zcizení, tak se použiji ustanovení o obecné odpovědnosti.
Obecná povinnost zaměstnavatele nahradit škodu, škoda na odložených věcech
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Zaměstnavatel není škůdce, ale odpovědný subjekt.
Může se liberovat (může se zprostit odpovědnosti, ale jen částečně) = § 275/2.
Zaměstnavatel odpovídá za škodu bez ohledu na zavinění (objektivní odpovědnost).
Zaměstnavatel odpovídá i za škodu, která vznikla tím, že škodu způsobil někdo, kdo není zaměstnancem zaměstnavatele (návštěva, exkurze, osoba neoprávněně se zdržující u zaměstnavatele), stejně jako za škodu, kterou nikterak nemohl ovlivnit (živelní katastrofy).
Předpokladem vzniku odpovědnosti je, že:
Někdo porušil právní předpisy.
Zaměstnanec při vzniku škody vykonával činnost, která je plněním pracovních úkolů nebo v jeho přímé souvislostí s tím.
V důsledku těchto dvou okolností zaměstnanci vznikla škoda (kauzální nexus).
Zaměstnavatel odpovídá i za škodu, která zaměstnanci vznikla tím, že své právní povinnosti porušili v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele jiní zaměstnanci, kteří jednali jménem zaměstnavatele (§ 265/2 ZP).
Rozsah náhrady škody není omezen.
Zaměstnavatel hradí skutečnou škodu + § 268 – jestliže se jedná o úmysl, může zaměstnanec požadovat také náhradu ušlého zisku.
ŠKODA NA ODLOŽENÝCH VĚCECH (§ 267)
Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které obvykle s sebou nosí do zaměstnání. Zaměstnavatel odpovídá za škodu na věcech, které zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním.
Zaměstnavatel ovšem neodpovídá vždy. Musí být splněny tyto podmínky:
Věc musí být odložena v souvislosti s výkonem práce (např. oděv, který si zaměstnanec převlékal do pracovního oděvu, obuvi).
Věc musí být odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle odkládají. Místo určené k odkládání věcí je takové, které je svou funkcí určeno k odkládání věcí (věšák, skříňka, šatna, kancelář). Místo, kam se věci obvykle odkládají, není sice přímo určeno k odkládání věcí, avšak věci tam zaměstnanci pravidelně dlouhodobě odkládají a zaměstnavatel to trpí.
Musí se jednat o věc, kterou zaměstnanec obvykle do práce nosí (bez ohledu na její cenu). Okruh věcí, které obvykle zaměstnanec do práce nosí, se posuzuje z obecného i subjektivního hlediska jednotlivého zaměstnance. Je třeba zvážit celkovou konkrétní situaci, přihlédnout k tomu, co obvykle zaměstnanci příslušné profese do práce nosí, k roční době, charakteru pracoviště, oblasti atd.