Pracovní právo - otázky ke zkoušce

• Odstoupení dle § 34/3.

• Neomluvená absence.

POVINNOST ZAMĚSTNANCE ODVRÁTIT ŠKODU

• Patří mezi zvláštní odpovědnost na straně zaměstnance.

• Pro vznik této zvláštní odpovědnosti je potřeba, aby zaměstnanec na hrozící škodu neupozornil nebo proti ní vědomě nezakročil. Zaměstnanec musí tedy buď:

• Vědět, že škoda hrozí a svou povinnost nesplnit proto, že chce, aby škoda vznikla (přímý úmysl).

• Vědět, že škoda hrozí a nechtít, aby škoda vznikla, ale pro případ, že vznikne, s tím být srozuměn (nepřímý úmysl).

• Zaměstnanec nevěděl, že by škoda mohla vzniknout, ale s ohledem na svou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti to vědět měl a mohl (vědomá nedbalost).

• Jestliže zaměstnanec o hrozící škodě neví a vzhledem ke své osobě to ani vědět nemusí (nebo dokonce nemůže), nelze po něm příspěvek k úhradě požadovat.

• Jestliže zaměstnanec vědomě neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu nebo nezakročil proti hrozící škodě, nesplnil svojí prevenční povinnost.

• Zaměstnanec je povinen upozornit na škodu.

• Vědomí zaměstnance, že je povinen zakročit, aby se předešlo škodě a musí toho být schopen.

• Zaměstnanec není škůdce (on to nevyvolal) a platí jen část podle okolností (přispívá k úhradě).

• Zaměstnanec si musí počínat přiměřeným způsobem škoda při odvrácení musí být nižší než ta škoda, kterou odvracel.

• Náhrada škody: maximálně 3 průměrné mzdy/platy.

• Zaměstnanec, který při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli utrpěl věcnou škodu, má právo na její náhradu.

• Právo na náhradu škody má zaměstnanec jen tehdy, jestliže nebezpečí, které odvracel, nevzniklo v důsledku jeho úmyslného jednání a při odvrácení si požínal způsobem přiměřeným okolnostem.

ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE ZA ŠKODU, KTERÁ VZNIKLA ZAMĚSTNANCI PŘI ODVRACENÍ ŠKODY

• Věcná škoda, kterou utrpěl zaměstnanec při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem (posouzení ex post).

• Zaměstnanec, který při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli utrpěl věcnou škodu, má právo na její náhradu.

• Právo na náhradu škody má zaměstnanec jen tehdy, jestliže nebezpečí, které odvracel, nevzniklo v důsledku jeho úmyslného jednání a při odvrácení si požínal způsobem přiměřeným okolnostem. Jestliže zaměstnanec vyvolal škodu svou nedbalostí, právo na náhradu škody má.

• Hradí se skutečná škoda – škoda v době poškození (škodu vyčíslí zaměstnanec) – způsob úhrady vybírá zaměstnavatel.

Obecná povinnost zaměstnance nahradit škodu

• Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 ZP).

• Ke vzniku odpovědnosti musí být splněny určité předpoklady (musí být splněny kumulativně):