Otázky ke zkoušce

(3) Pravomoci českých soudů nejsou podrobeny osoby, mezinárodní organizace a instituce, které podle mezinárodních smluv, obecného mezinárodního práva nebo českých právních předpisů požívají v České republice imunity, a to v rozsahu, který je v nich uveden.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí i pro doručování písemností, předvolávání svědků, výkon rozhodnutí nebo jiné procesní úkony.

(5) Doručení cizím státům, mezinárodním organizacím, institucím a osobám požívajícím imunity v případech, kdy nejsou vyňaty z pravomoci českých soudů, zprostředkuje Ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se použijí i pro postup jiných českých orgánů veřejné moci, rozhodují-li ve věcech upravených tímto zákonem, přiměřeně.“

K tomu je třeba připočíst úpravu obsaženou v unijním právu, zejména nařízení Brusel I, Brusel II a dalších o určování mezinárodní pravomoci (příslušnosti).

Český překlad nařízení Brusel I zavedl pojem mezinárodní příslušnost, Rozehnalová si ale myslí, že je užit na těch samých místech, kde ve starších verzích předpisu byl užit pojem mezinárodní pravomoc. Pravomoc tedy zůstává pojmem doktrinálním, příslušnost legislativním.

Pravidla pro určování příslušnosti v nařízení I jsou obsažena v kapitole II, oddílech 1-7.

Z oddílu 8, zejména článků 27 a 28 vyplývají další meze mezinárodní příslušnosti (pravomoci)

Článek 27

„Soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž mají podle článku 24 výlučnou příslušnost soudy jiného členského státu.“

Článek 28

„1. Pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení.

2. Soud řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že žalovaný mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou písemnost v dostatečném předstihu, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, nebo že k tomu byly učiněny veškeré nezbytné kroky.“

Mezinárodní příslušnost

Pojem, jenž je někdy chápán v tom smyslu, že určuje: soudy kterého státu jsou povolány k rozhodování mezinárodní pravomocí vymezeného okruhu záležitostí

Unijní předpisy (např. nařízení Brusel I) používají pojmu mezinárodní příslušnost – z terminologického hlediska to ale odpovídá v českém právu pojmu pravomoc

Unijní předpisy totiž neřeší, který konkrétní soud bude věc rozhodovat – otázka jejich příslušnosti je ponechána na vnitrostátním právu – mělo by se tedy používat pojmu mezinárodní pravomoc (např. Rozehnalová jej takto v EJP užívá)