Remarque---Na-západní-frontě-klid

Po každé, když slyším hvízdot takové věcičky, skrčím se s pánví i hubičkami do dřepu a 

schovám se pod okenní zeď. Pak se hned zas vztyčím a smažím dál.

Sasíci   přestávají   hrát   -   střepina   jim   prolétla   klavírem.   My   jsme   pomalu   taky   hotovi   a 

organisujeme ústup. Po nejbližší explosi vyběhnou dva muži s hrnci se zeleninou a běží těch 
padesát metrů ke krytu. Vidíme je, jak mizejí.

Příští rána. Všecko se skrčí a pak si to hrnou dva muži každý s velkou konví prvotřídní 

zrnkově kávy a dostihnou před nejbližší explosi krytu.

Teď popadne Kat a Kropp zlatý hřeb večera: velkou pánev se seletem vypečeným do zlatová. 

Zavytí, dřep, a už to sypou přes volnou padesátimetrovou prostoru.

Dosmažuji své poslední čtyři hubičky; musím při tom dvakrát na zem, - ale koncem konců 

máme o čtyři hubičky víc a je to mé zamilované jídlo.

Pak popadnu plech s trojnožkou na smažení a vmáčknu se za domovní dveře. Syčí to, praská a 

já běžím tryskem odtud, tiskna plech oběma rukama na prsa. Už skoro dobíhám, tu hvízdot 
vzroste, vzepnu se jako jelen, vrazím za betonovou zeď, střepiny pleskají do zdi, spadnu po 

schodech   do   sklepa,   mám   rozbité   lokty,   ale   neztratil   jsem   ani   jednu   hubičku   a   plech   jsem 
nepřevrátil.

Ve dvě začneme slavnostní hostinu. Trvá do šesti.
Do půl sedmé pijeme kávu - důstojnickou kávu z proviantury - a kouříme k tomu důstojnická 

cigára a cigarety rovněž z proviantury.

Přesně v půl sedmé začneme s večeří. V deset hodin házíme kostry selat před dveře. Pak se