Remarque---Na-západní-frontě-klid

Slyšíme   volání.   „Sedí!"   -   „Viděls,   jak   vyskočil?"   Sergeant   Oelirich   se   hrdě   obrátí   a 

zaznamenává bod. V dnešní střelecké listině vede s třemi bezpečně zjištěnými zásahy.

„Co říkáš tomu?" ptá se Kat.
Kývám.
„Povede-li to tak dál, bude mít dnes večer o znáček v knoflíkové dírce víc," míní Kropp.
„Nebo se stane brzy vicefeldvéblem," povídám.
Díváme se na sebe. „Já bych to nedělal," řeknu.

„Přece však," povídá Kat, „přece však je docela dobře, že to právě teď vidíš."
„To nepotřebuješ o té své věci ztrácet už ani slůvka," kývá Albert.
Teď nechápu už ani sám sebe.
„Bylo to proto, že jsem s ním musil tak dlouho ležet," říkám. Koncem konců je válka.
Oelirichova puška praská krátce a suše.

X

Dostali jsme pěknou vejžírku. Osm nás má hlídat vesnici, která byla vyklizena, poněvadž byla 

příliš silně ostřelována.

Hlavně   máme   dát   pozor   na   proviantůru,   která   není   ještě   vyprázdněna.   Stravu   si   musíme 

opatřovat sami ze zbylých zásob. To si vybrali ty pravé - Kat, Albert, Műller, Tjaden, Leer, 
Detering, celé  naše družstvo je  tady. Ovšem  Haieje mrtev. Ale  to je  ještě veliké  štěstí, jiná 
družstva měla větší ztráty než naše.

Vybereme si jako kryt betonovaný sklep, k němuž vedou z venku schody. Nad to je vchod 

chráněn betonovou zdí.

Vyvineme nyní horlivou činnost. Je tu opět příležitost povolit si nejen fysicky ale i duševně. A 

takových příležitostí se horlivě chápeme; neboť naše situace je příliš zoufalá, než abychom mohli 
být dlouho sentimentální. To je možné jen dotud, pokud to není tak docela zlé. Ale nám nezbývá 
nic jiného než nejpřísnější věcnost. Taková věcnost, že se mnohdy hrozím, když mi na okamžik 
zabloudí do mozku myšlenka z dřívější doby, z té před válkou. Taky tam dlouho nezůstane.