Remarque---Na-západní-frontě-klid

Dva muži hledají už od rána po polích brambory, mrkev a zelený hrášek. Nafoukli jsme se 

totiž a kašleme na konservy z proviantury, chceme jenom čerstvé věci. V spíži leží ještě dvě 
hlávky kapusty.

Selátka jsme podřízli. To obstaral Kat. K pečeni si ještě chceme udělat bramborové hubičky. 

Nemáme však struhadla na brambory. Ale i tu je pomoc snadná. Navrtáme do plechového víka 
hřebíky množství děr a máme hned struhadlo. Tři muži si natáhnou tlusté rukavice, aby si chránili 
při strouhání prsty, jiní dva loupají brambory a práce jde od ruky.

Kat má na starosti selata, mrkev, hrášek a kapustu. Ke kapustě připravuje dokonce bílou 

omáčku. Já smažím hubičky, vždycky čtyři najednou. Po desíti minutách přijdu na to, jak je mi 
manipulovat pánví, aby hubičky najedné straně propečené, vyletěly, obrátily se ve vzduchu a 
padly opět na pánev.

Selata se pekou v celku. Všecko se točí kolem nich jako kolem oltáře.
Mezitím přišla návštěva, dva jiskráči, kteří jsou velkomyslně pozváni k jídlu. Sedí v obytné 

světnici, kde je taky klavír. Jeden hraje, druhý zpívá: „Na Vezeře." Zpívá s citem, ale hodně 
sasky. Ale přece nás to dojímá, když tak připravujeme u krbu všechny ty dobroty.

Ponenáhlu pozorujeme, že něco slíznem. Upoutané balony zahlédly kouř z našeho komínu, a 

artilerie nás začíná ostřelovať. Jsou to ty zatracené malé džimbumky, které dělají tak malé dírky a 
mají tak široký-a nízký rozptyl. Hvízdá to kolem nás stále blíž, ale nemůžeme přeci tak hanebně 
opustit své jídlo.

Ta banda se zastřeluje. Pár střepin sviští horem skrz okno kuchyně. S pečením jsme brzy 

hotovi. Ale smažení hubiček se stává nyní obtížnějším. Explose přicházejí tak hustě, že střepiny 
pleskají stále častěji do zdi domu a stále častěji sviští okny.