Remarque---Na-západní-frontě-klid

Z Tjadena se stal takový milostpán, že kouří cigára jenom do polovičky. Vysvětluje z vysoka, 

že je to tak zvyklý. Kat je taky rozjařen. Ráno je jeho první, že volá: ,,Emile, přineste mi kaviár a 
kávu." Chodí to u nás vůbec nesmírně vznešeně, každý má toho druhého za svého fajfku, oniká 
mu a ukládá mu práci. „Kroppe, svrbí mě chodidlo, chytnou tam tu veš," a Leer natáhne nohu 
jako baletka a Albert ho za ni vytáhne po celých schodech. „Tjadene!" - „Co?" - „Pohov Tjadene, 
neštrekujou se zbytečně, ostatně se neříká: Co, ale: Rozkaz? - tak tedy: Tjadene!" Tjaden zacituje 
zase něco z Götze von Berlichingen, kterého jen sype z rukávu.

Po dalších osmi dnech dostaneme rozkaz vrátit se k regimentu.
Je konec vší té slávy. Dvě velká nákladní auta nás seberou. Jsou vysoko naložena prkny. Ale 

ještě nahoru postavíme si já a Albert svou postel s nebesy a dvěma. krajkovými přehozy. Vzadu u 
hlav   leží   pro   každého   pytel   s   nejvybranějšími   pochoutkami.   Saháme   občas   po   něm   a   tvrdé 
salámy, krabice s játrovými paštikami, konservy, krabičky cigár plní naše srdce rozkoší. Každý z 
nás veze s sebou takový pytel vrchovatě naplněný.

Kropp a já jsme zachránili kromě toho ještě dva červené sametové fauteily. Stojí na posteli a 

protahujeme   se   v   nich   jako   v   divadelní   loži.   Nad   námi   se   vzdouvá   hedvábí   přehozu   jako 
baldachýn. Každý má v ústech dlouhé cigáro. Tak se díváme vysoko shora po krajině.

Mezi námi stojí klec na papouška, kterou jsme našli pro kočku. Vezeme ji s sebou a leží tam