Remarque---Na-západní-frontě-klid

Dni jsou teplé a mrtví leží nepohřbeni. Nemůžeme všechny snést, nevíme kam s nimi. Jsou 

pochováváni granáty. Mnohým se nadmou břicha jako balony. Ksikají, krkají a hýbají se. To v 
nich kručí plyn.

Obloha je modrá a bezoblačná. Večer je dusno a ze země stoupá žár. Když k nám zavane vítr, 

přináší s sebou těžce a odporně nasládlý pach krve, mrtvolné výpary jam, směs to, jak se zdá, 
chloroformu a tlení, vzbuzující nevolnost a dávení.

*    *    *

Noci   se   uklidňují   a   rozvinuje   se   honba   na   vodicí   prstence   granátů   a   hedvábné   padáky 

francouzských raket. Proč jsou vodicí prstence tak hledány, nikdo vlastně dobře neví. Sběratelé 
prostě tvrdí, že mají velkou cenu. Někteří jich s sebou tahají tolik, že, když se vracíme, jdou pod 
jich tíhou jako hrbatí.

Haie udává aspoň nějaký důvod; chce je poslat své nevěstě místo podvazků. To ovšem vyvolá 

u Frizů nevázanou veselost; tlukou se do kolen, to je vtip, sakra! Tenhle Haie, to je kluk mazaná. 
Zvlášť Tjaden se nemůže upokojit; má v ruce největší z prstenců a prostrkává jím každou chvíli 
nohu, aby ukázal, kolik místa ještě zbývá. „Haie, člověče, ta musí mít pedály, pedály," - jeho 

myšlenky šplhají trochu výš, „a pani  mandu musí  mít  k nim jako - jako slon." Nemůže se 
uklidnit. „S tou bych si, sakra, chtěl jednou zašveholit."

Haie   září,   že   jeho   nevěsta   dochází   takového   uznání,   a   vyjadřuje   se   samolibě   a   krátce: 

„Štramanda, vo to není.

Hedvábných padáků lze použít praktičtěji. Tři nebo čtyři dávají jednu blůzu, podle šířky v