Remarque---Na-západní-frontě-klid

Těch   bledých,   tuřínových   obličejů,   bědně   podrápaných   rukou,   žalostné   statečnosti   těch 

ubohých kulíšků, kteří přes to jdou kupředu a útočí, těch ubohých statečných chlapíků, kteří jsou 
tak přestrašeni, že se neopováží ani nahlas křičet a s roztrženými břichy a plícemi tiše vrní po 
mamince a hnedky přestanou, jak je někdo spatří!

Jejich mrtvé, ochmýřené, ostré obličeje mají strašlivou bezvýraznost mrtvých dětí.
Škrabe to V krku, vidět je vyskakovat a běžet a padat. Člověk by je zbil, že jsou tak hloupí, a 

vzal by je do náručí a odnesl odtud, kde nemají co dělat.

Nosí šedivé blůzy a kalhoty a boty, ale většině je uniforma příliš veliká, plandá se jim kolem 

těla, ramena jsou příliš úzká, těla příliš drobná, nebylo uniforem připravených pro tyto dětské 
míry.

Na jednoho starého vojáka padne pět až deset rekrutů. Mnohé zhltne překvapující plynový 

útok. Nedospěli ještě tak daleko, aby tušili, co je čeká. Nacházíme kryt plný modrých hlav a 
černých retů.

V jednom trychtýři sňali příliš brzy masky; nevěděli, že plyn zůstává nejdéle na dně; když 

viděli ostatní bez masek, strhli je také a polkli toho ještě dost, aby si spálili plíce. Jejich stav je 
beznadějný, zalknou se chrlením krve a záchvaty dušení.

*    *    *

V jednom zákopovém úseku spatřím najednou proti sobě Himmelstosse. Krčíme se v témž 

krytu. Všechno leží bez dechu pohromadě a čeká na začátek výpadu.

Ačkoli   jsem   hodně   rozčilen,   prolétne   mi   přec   při   vyběhnutí   hlavou   myšlenka:   Kde   je 

Himmelstoss?

Skočím rychle zpět do krytu a najdu ho, jak leží v koutku s povrchní rankou a simuluje