Remarque---Na-západní-frontě-klid

okamžitě hodně sviňácká. Leer byl první, který měl v naší třídě poměr, a vypravoval o něm 
rozčilující podrobnosti. Je obrazem na svůj způsob nadšen a Tjaden mu mocně přizvukuje.

Nám se to právě nehnusí. Kdo neprasečí, není voják; jenom že se nám to v tomto okamžiku 

nehodí docela do krámu, proto odbočíme a namíříme si k odvšivovacímu ústavu s pocitem, jako 
by to byla nějaká módní pánská konfekce.

*    *    *

Kvartýry máme po domech blízko kanálu. Za kanálem jsou rybníky, vroubené topolovými 

lesy; - za kanálem jsou také ženy.

Domy na našem břehu byly vyklizeny. Ale na druhé straně vidíme tu a tam obyvatele.
Večer se koupáme. V ten čas jdou podél břehu tři ženy. Jdou pomalu a neodvracejí se, ač 

nemáme plavky.

Leer na ně pokřikuje. Smějí se a zastavují, aby se na nás podívaly. Voláme na ně lámanou 

francouzštinou věty, které nám právě napadají, spěšně, aby nám neodešly. Nejsou to právě jemné 
věci, ale kde je máme tady nabrat.

Je mezi nimi štíhlá bruneta. Její zuby blýskají, když se směje. Má rychlé pohyby, sukně bije 

měkce do jejích nohou. Ačkoli je voda studená, jsme hodně rozčileni a snažíme se je zaujat, aby 
neodešly. Pokoušíme se vtipkovat a ženy odpovídají, aniž jim rozumíme; smějeme se a kýváme. 
Tjaden  je   rozumnější.  Běží   do  domu,  přinese  komisárek  a  ukazuje   jej.  To  působí.  Kývají   a 
ukazují, že máme plavat na druhou stranu. Ale nesmíme. Je zakázáno vstoupit na druhý břeh. Na 
mostech stojí všude stráže. Bez pasírky se nedá nic dělat. Vykládáme jim tedy, aby přišly k nám; 
vrtí však hlavami a ukazují na mosty. Ani je nepustí.