Remarque---Na-západní-frontě-klid

Leer řekne: ,,Tohle stálo za komisárek!"
Ale mně se nechce mluvit, není mně ani veselo. Tu zaslechneme kroky a přikrčíme se za keř.
Kroky se blíží, jdou těsně kolem nás. Vidíme nahého vojáka, v botách, právě takového jako 

jsme my, má pod paždím balíček a žene se kolem nás. Je to Tjadenv plném trapu. Už zmizel.

Smějeme se. Ráno bude nadávat. Dostaneme se na slamníky, aniž nás kdo vidí. 

*    *    *

Volají mě do kanceláře. Velitel roty mi dá dovolenku a poukázku na bezplatnou jízdu a 

přeje mi šťastnou cestu. Podívám se, jak dlouho mám dovolenou. Sedmnáct dní — čtrnáct 
dní dovolené, tři dny na cestu. Je to příliš málo a ptám se, nemohl-li bych dostat na cestu pět 
dní. Bertinck ukáže mi na dovolenku. Tu teprve vidím, že se nevrátím hnedky na frontu. Po 
dovolené se mám hlásit ještě v táboře na Vřesovišti do kursu.

Ostatní ni závidí. Kat mi dává dobré rady, jak bych měl zkusit se ulejt. „Když budeš mazanej, 

tak tam zůstaneš."

Bylo by mi vlastně milejší, kdybych mohl odjet až za týden; neboť tak dlouho budeme ještě 

tady a tady je to docela pěkné. —

Přirozeně, že musím dát v kantině něco k lepšímu. Všichni jsme trochu podroušení. Zmocní se 

mne smutek; budu šest neděl pryč, to je ovšem veliké štěstí, ale jak to tu bude vypadat, až se 
vrátím? Shledám se tu ještě se všemi? Haie a Kemmerich už tu nejsou - kdo přijde teď na řadu?

Pijeme a dívám se na ně po řadě. Albert sedí vedle mne a kouří, je v dobré náladě, bývali jsme 

vždycky spolu; naproti dřepí Kat se svými skleslými rameny, širokým palcem a klidným hlasem; 
Műller s vyčnívajícími zuby a štěkavým smíchem; - Tjaden s myšíma očkama; Leer, který si dává 
narůstat plnovous a vypadá na čtyřicet.