Remarque---Na-západní-frontě-klid

Obracejí se, jdou pomalu podle kanálu proti proudustále po břehu. Plaveme zároveň s nimi. Po 

několika stech metrů odbočují a ukazují na dům, vykukující ze stromů a keřů. Leer se ptá, jestli 
tam bydlí.

Smějí se - ano, to je jejich dům.
Voláme na ně, že přijdem, až nás stráže nebudou vidět. V noci. Dnes v noci.
Zvedají ruce, skládají je na plocho, kladou na ně obličeje a zavírají oči. Porozuměly. Štíhlá 

bruneta jde tanečním krokem. Blondýna cvrliká se smíchem:

„Chleba - dobrá."
Ujišťujeme horlivě, že jej přineseme. Ještě taky jiné pěkné věci, kroutíme očima a označujeme 

je rukama. Leer se mohl téměř utopit, chtěje naznačit „kus sa- lámu." Kdyby to bylo nutné, slíbili 
bychom jim celou provianturu.

Odcházejí, ještě často se obracejíce. Vylezeme na náš břeh a dáváme pozor, jsou-li vskutku z 

onoho domu, neboť je možné, že si z nás střílejí. Pak plaveme nazpět.

Bez   pasírky   nesmí   přes   most   nikdo,   proto   jednoduše   v   noci   přeplaveme.   Zmocní   se   nás 

rozčilení a nemůžeme se ho zbavit.

Nemáme nikde stání a jdeme proto do kantiny. Mají tam právě pivo a jakýsi punč.
Pijeme punč a nalháváme si fantastické zážitky. Každý rád věří druhému a čeká netrpělivě, 

aby ho mohl přetrumfnout. Naše ruce jsou plny neklidu, vybafáme nesčíslné množství cigaret, až 
Kropp řekne:

,,Mohli   bychom   jim   vlastně   přinést   taky   pár   cigaret."   Vkládáme   je   tedy   do   čepic   a 

schováváme.

Nebe zezelená jako nezralé jablko. Jsme čtyři, ale jít mohou jenom tři; proto se musíme zbavit 

Tjadena a častujeme ho rumem a punčem, až se potácí. Když se setmí, jdeme k svým domům s 
Tjadenem uprostřed. Jsme rozpáleni a naplněni touhou po dobrodružstvích. Pro mě bude ta štíhlá 
bruneta, tak jsme to rozdělili a vyjednali.