Remarque---Na-západní-frontě-klid

Tjaden padne na svůj slamník a chrápe. Najednou se probudí a šklebí se na nás tak potměšile, 

že dostáváme už strach, a myslíme, že nás podvedl, a že jsme ho napájeli punčem nadarmo. Ale 
zvrátí se zas a spí dál.

Každý z nás tří připraví si celý komisárek a zabalí jej do novin. Přibalíme cigarety a k tomu 

ještě tři pěkné porce játrového salámu, který jsme vyfasovali dnes večer. To už je slušný dárek.

Prozatím dáme věci do bot; neboť boty si musíme vzít s sebou, abychom na druhém břehu 

nešlápli na drát nebo střepy. Poněvadž musíme nejprve plavat, nemůžeme si vzít šaty. Ostatně je 
tma a není to daleko.

Vyrazíme s botama v rukou. Sklouzneme rychle do vody, položíme se naznak, plaveme a 

držíme boty s jejich obsahem nad hlavami. Na druhém břehu opatrně vylezeme, vyndáme balíčky 
a obujeme boty. Balíčky zastrčíme pod paždí. Mokří a nazí, jenom v botách, dáme se do klusu. 
Dům najdeme bez obtíží. Leží ve tmě a v listí. Leer zakopne přes kořen a natluče si loket. „To 
nic," povídá vesele.

Okna jsou opatřena okenicemi. Plížíme se kolem domu a pokoušíme se nahlédnout štěrbinami. 

Pak se nás zmocní netrpělivost. Kropp najednou váhá. „Co jestli tam u nich bude nějaký major?"

„Tak  zmiznem,"  šklebí   se  Leer,  „ať  si  přečte  číslo  našeho  pluku  tadyhle,"  a  plácá  se  do 

zadnice.

Domovní dveře jsou otevřeny. Naše boty dělají pěkný rámus. Otevrou se dveře, vyrazí z nich 

světlo   a   jakási   žena   polekaně   vykřikne.   Šeptáme:   „Psí,   psí   -   came-
rade - bon ami" - a zvedáme jako zaklinadlo své balíčky. I druhé dvě se ukázaly, dveře se otevrou 
dokořán a světlo nás ozařuje. Poznají nás a všechny tři se nevázaně smějí našemu úboru. Smějí se 
ve dveřním rámu, až se ohýbají. Jak plavné jsou jejich pohyby.