Remarque---Na-západní-frontě-klid

Štíhlá bruneta  pohybuje  obočím, když  přemýšlí;  ale  když  mluví, stojí obočí bez pohnutí. 

Mnohdy zvuk neuzraje zcela v slovo a zaniká nebo se ztratí nehotový nade mnou; oblouk, dráha, 
kometa. Co jsem o tom věděl - co o tom vím? - Slova této cizí řeči, z níž rozumím jen málo, mě 
uspávají v ticho, v němž splývá poloozářená hněď světnice a žije a září jen obličej nade mnou.

Jak mnohotvárnou je taková tvář, byla-li vám před hodinou ještě cizí a teď se nad vámi sklání 

hotova k něžnosti, která nepřichází z té tváře, ale z noci, ze světa a krve, jejichž paprsky se v ní, 
jak se zdá, sbíhají. Věci ve světnici jsou tím poznamenány a proměněny, jsou jaksi zvláštní a 
zmocňuje se mne téměř úc:a k mé bílé pleti, na níž leží svit lampy a kterou hledí chladná, hnědá 
ruka.

Jak je to všecko jiné než v bordelech pro mužstvo, kam máme dovolen přístup a před nimiž 

stáváme ve frontách. Nechci na ně myslit; ale přicházejí mi bezděky na mysl a děsím se, neboť 
snad se toho člověk už nikdy nezbaví. Pak ale cítím rty štíhlé brunety a tisknu se k nim, zavírám 
oči a chtěl bych, aby s nimi všechno zhaslo, válka a hrůza a sprostota, abych se probudil mlád a 
šťasten; myslím na obraz děvčete na plakátu a na okamžik si myslím, že můj život závisí na tom, 
získám-li je. — A tím pevněji se tisknu do rukou, jež mne objímají, snad se stane zázrak — — — 
— — —

Jakýmsi neobyčejným způsobem se pak všichni zas sejdeme. Leer je neobyčejně rozjařen. 

Srdečně se rozloučíme a vklouzneme do bot. Noční vzduch chladí naše horká těla. Topoly trčí 
vysoko do tmy a šumějí. Na obloze a na vodě kanálu stojí měsíc. Neběžíme, jdeme podle sebe 
dlouhými kroky.