učitelská způsobilost - státnice

1. Po roce 1989 – Transformace po Sametové revoluci

• Po Sametové revoluci v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve vzdělávací politice, kdy byla školní výuka osvobozena od ideologických norem a směřovala k demokratickým a otevřeným přístupům

• V roce 2000 byl přijat nový Rámcový vzdělávací program (RVP), který definoval moderní přístupy ve vzdělávání v České republice, včetně změn ve výuce a vyhodnocování žáků.

Historický vývoj pedagogické teorie a praxe ve světovém kontextu

1. Antika (do 5. stol. n. l.)

• Řecko: Sokrates, Platón a Aristotelés položili základy výchovy jako hledání pravdy, rozumu a ctnosti

• Platón: ideální stát s třístupňovým vzděláváním, důraz na filosofii a výchovu elit.

• Aristotelés: přirozený vývoj dítěte, spojení teorie a praxe.

• Řím: Prakticky orientovaná výchova – rétorika, právo, občanské ctnosti (Cicero, Quintilianus)

➡ Inspirace: důraz na morální výchovu, rozvoj charakteru a kritické myšlení

1. Středověk (5.–15. stol.)

• Vzdělávání spojeno především s církví, výuka probíhala v klášterech a katedrálních školách

• Silná autorita, paměťové učení, poslušnost

• Teologové jako Augustin a Tomáš Akvinský formovali pojetí duše a výchovy k Bohu

• Dominance církevního školství – vzdělání bylo přístupné jen úzké vrstvě společnosti

• Výuka byla autoritativní, memorovací, bez ohledu na individualitu žáka

• Vznikly univerzity – Bologna (1088), Oxford, Paříž

• Učivo bylo pevně dané, cílem byla poslušnost a šíření víry.

  1. Humanismus a renesance (15.–17. stol.)

• Návrat k antickým ideálům, důraz na všestranný rozvoj osobnosti

• Erasmus Rotterdamský – důraz na jazykové vzdělávání a výchovu láskyplným způsobem

• Roste význam gramatických škol, objevují se základy moderního pojetí pedagogiky

• Důraz na návrat k člověku – „člověk je středem světa“

• Erasmus Rotterdamský, Vittorino da Feltre: prosazovali tělesnou i duševní výchovu, vzdělání pro vyšší smysl života.

• Poprvé se objevují myšlenky o důstojnosti dítěte a rozvoji jeho schopností

  1. Novověk a reforma školství- Osvícenství (17.–18. stol.)

• Jan Ámos Komenský: zásadní světový přínos – „Didactica Magna“, požadavek na všeobecnou, názornou, přirozenou a mírnou výchovu pro všechny

• Vznikají první pedagogické systémy (např. pestalozzismus – J. H. Pestalozzi, rousseauovská pedagogika)

• Začíná se formovat obecná škola pro širokou veřejnost

• John Locke, Jean-Jacques Rousseau: dítě není „malý dospělý“, ale bytost, která potřebuje vlastní přístup.

• Růst státního školství, důraz na rozum, svobodu, zkušenostní učení

• Zavedení povinné školní docházky v mnoha evropských zemích (např. Prusko, Rakousko)

• Teorie o výchově jako formování morální a rozumné bytosti

  1. 19. století – institucionalizace vzdělávání

• Vznik povinné školní docházky (např. Prusko 1763, Rakousko 1774, Francie 1882)

• Zakládání učitelských ústavů, reforem osnov a profesní přípravy učitelů

• Objevují se alternativní pedagogické směry – Fröbel (mateřská škola), Montessori, Herbart (systematizace výuky)

• Herbart, Pestalozzi, Dewey, Kerschensteiner, Montessoriová – důraz na pedagogickou psychologii, diferenciaci výuky, aktivitu dítěte

• Vznik alternativních pedagogických směrů – Montessori, Waldorf, Dalton, Freinet

• Průmyslová revoluce → důraz na praktické dovednosti a technické vzdělání

• Výchova jako prostředek individuálního rozvoje a přípravy na život

  1. 20. století – rozmach pedagogické vědy

• Po 1. sv. válce: vznik pedocentrismu – dítě jako střed výuky (J. Dewey – pragmatismus)

• Reformní pedagogika – kritika autoritářského modelu, důraz na zkušenostní učení, aktivitu dítěte

• Po 2. sv. válce: důraz na rovný přístup ke vzdělání, rozvoj psychologie učení (Skinner, Piaget, Vygotskij)

  1. 21. století – vzdělávání pro život v digitálním světě

• Vznik kurikulárních reforem (kompetence místo memorování)

• Důraz na inkluzivní vzdělávání, kritické myšlení, digitální gramotnost

• Učitel v roli průvodce učením, ne pouze předávajícího znalosti

• Globální cíle OSN (SDGs) ovlivňují vzdělávání – udržitelný rozvoj, rovnost pohlaví, sociální spravedlnost

• Globální důraz na kompetenční model výuky – rozvoj měkkých dovedností, spolupráce, digitalizace, rovné příležitosti

• Podpora inkluzivního vzdělávání a wellbeing žáků

• Výuka reaguje na společenské změny – klimatická výchova, mediální gramotnost, duševní zdraví.