učitelská způsobilost - státnice

• Nerovnoměrnost mezi oblastmi (např. matematika x čtení)

• Riziko neúspěchu a frustrace

Učitel: Identifikovat slabé stránky, posilovat silné, podpora psychické pohody

Příčiny: Genetika, prostředí (podnětné x deprivační), zdravotní faktory

1. Otázka

1. Možnosti využití organizačních forem výuky s ohledem na výstupy z učení. Materiální didaktické prostředky ve škole, způsoby prezentace obsahu učiva, role učitelova verbálního projevu při práci s pomůckami.

Organizační formy výuky (Školní didaktika, Kalhous, Obst, 2002)

• Vnější organizační rámec vyučovacího procesu

• Architektura, stavba výuky

• Uspořádání vyučovacího procesu, tedy vytvoření prostřední a způsob organizace činnosti učitele i žáků při výuce

Pro uspořádání výuky jsou z pohledu učitele důležitá dvě hlediska

• „S kým a jak pracuje“ = zda se jedná v krajních případech o výuku individuální nebo hromadnou, do jaké míry se daří výuku vztahovat k jednotlivým žákům čili individualizovat a do jaké míry je podporována spolupráce žáky

• „Kde výuka probíhá“ = zda v tradiční učebně, nebo ve specializované učebně, případně v přirozeném prostředí

• Jsou řazeny mezi nejdůležitější prostředky realizace cílů a učiva ve výuce

• Záměrné uspořádání jednotlivých prvků výuky – cíle, obsahu, metod výuky, materiálních prostředků, činnosti učitele a žáků, v prostoru a čase

• V rámci určité formy je možné realizovat obsah výuky různými metodami výuky s použitím různých materiálních či nemateriálních prostředků Volba organizační formy ovlivňuje nejen činnost učitele, ale i žáků

• Pro uspořádání výuky jsou z pohledu vyučujícího důležitá dvě hlediska: s kým a jak pracujeme a zadruhé kde výuka probíhá (zda v tradiční učebně (třída), nebo v učebně upravené určitým způsobem (specializovaná učebna), v přirozeném prostředí)

Členění
Organizační formy výuky podle vztahu k osobnosti žáka
1. Individuální vyučování

• Výuku vede jeden učitel a jeden žák pracuje individuálně bez spolupráce s dalšími žáky (žáci jsou zpravidla shromážděni v jedné místnosti, jsou různého věku, různé úrovně vědomostí, jejich počet je různý, učivo je stanoveno pro každého žáka zvlášť, doba vyučování je volná)

• V současné době se individuálního vyučování využívá např. na základních uměleckých školách, konzervatořích (typickým příkladem je hra na hudební nástroj) apod.

• Je považováno za nejstarší organizační formu výuky používanou již ve starověku a středověku

2. Hromadné vyučování (frontální výuka)

• V Evropě je zaváděl s velkým úspěchem J. A. Komenský

• Tyto formy jsou využívány dodnes a jsou nejčastější formou výuky

• Výuku vede jeden učitel, který má vedoucí postavení ve třídě

• Žáci jsou v jedné místnosti stabilně rozmístěni ve frontálním uspořádání

• Řadí se zde vyučovací jednotka ve třídě, v laboratořích a speciálních učebnách, ve školní dílně, na školním pozemku, vycházky a exkurze, jiné formy

• Předpokladem hromadného vyučování je vytvoření skupiny žáků přibližně stejné věkové a mentální úrovně

• Žáci v průběhu výuky plní vždy ve stejném čase stejné učební úkoly, tedy probírají stejnou látku, postupují jednotně stejným tempem