Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Sebeznevýhodňující strategie Sebeznevýhodňující strategie jsou psychologické obranné mechanismy, které žáci používají k ochraně
svého sebehodnocení v situacích, kdy se obávají neúspěchu.
Žák si vytvoří okolnosti, které mu dopředu poskytnou alibi pro případ špatného výsledku. Pokud se mu
něco nepovede, může říct: „Neumím to, ale ani jsem se neučil.“
Tím chrání své ego a obraz sebe sama („nejsem hloupý, jen jsem neměl čas“) – i když za cenu skutečného
poklesu výkonu.
•
Strategie, které si žáci vytvářejí, aby předešli negativním emocím z hodnocení, zahrnují:
o
odkládání povinností („nestihl jsem se učit, jinak bych to uměl“)
o
předstírání lhostejnosti („mě to nezajímá“)
o
výmluvy a externalizace viny („učitel mě nemá rád“)
•
Tyto strategie se z dlouhodobého hlediska mohou stát součástí osobnostního nastavení –
zejména pokud je žák v systému, kde převažuje sankční a srovnávací hodnocení.
Typy sebeznevýhodňujících strategií
a) Prokrastinace (odkládání úkolu)
•
Typické výroky: „Začnu zítra“, „Ještě mám čas“, „Musím si nejdřív uklidit pokoj“.
•
Žák oddaluje začátek práce, až nakonec nestihne přípravu – a výsledek může omluvit nedostatkem
času.
•
Psychologicky bezpečné, protože selhání není „o mně“, ale o okolnostech.
b) Předstírání nezájmu nebo lhostejnosti
•
„Mně na tom stejně nezáleží“, „Známky nejsou důležité“, „To je jen škola“.
•
Žák se snaží ukázat, že mu na výsledku nezáleží – a tím předchází bolesti z případného selhání.
•
Často se objevuje u chronicky neúspěšných žáků jako způsob obrany.
c) Zlehčování úkolu
•
„To je stejně hloupý úkol“, „To je nespravedlivé testování“.
•
Znevážení samotné výzvy nebo autority učitele. Pokud je úkol „špatný“, pak neúspěch nic
neznamená.
•
Časté u adolescentů, kde se pojí s potřebou autonomie a kritikou autorit.
d) Somatizace nebo přehánění překážek
•
„Byla mi špatně“, „Neměl jsem klid na práci, protože se doma hádali“.
•
Ne vždy je to zcela nepravdivé, ale zdůrazňování těchto faktorů může být nevědomá obrana.
•
Slouží jako externí vysvětlení selhání bez ztráty sebeúcty.
e) Snížení úsilí (záměrné podvýkony)
•
„Neučil jsem se schválně“, „Chtěl jsem si jen zkusit, jak to dám bez přípravy“.
•
Tato strategie je zvláště nebezpečná, protože přímo snižuje výkon a posiluje naučenou
bezmocnost.
Proč se tyto strategie objevují?
a) Strach ze selhání
•
Pokud je školní prostředí příliš soutěživé nebo hodnotící, žáci začnou mít obavu z toho, co
selhání vypovídá o jejich hodnotě.
•
Místo aby se pokusili selhání překonat, raději mu „předejdou“ strategií, která je v jejich očích
ochrání.