Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
b) Nízké sebevědomí a nejistota
•
Žáci s nízkým sebehodnocením mají tendenci chránit se před dalším potvrzením své „nedomnělé
nedostatečnosti“.
•
Self-handicapping jim umožňuje „udržet tvář“.
c) Zkušenosti s předchozím neúspěchem
•
Opakované negativní hodnocení (zejména bez podpůrné zpětné vazby) vede k tomu, že žák ztrácí
víru v úspěch a raději se přestává snažit.
Dopady na učení a rozvoj
•
Krátkodobě žákovi pomáhají zvládat stres, ale
•
Dlouhodobě brání rozvoji, vedou k:
o
ztrátě motivace,
o
horším výsledkům,
o
zvýšenému stresu a frustraci,
o
narušení vztahu k sobě i ke škole.
Prevence a intervence
a) Bezpečné klima ve třídě
•
Učitel by měl vytvořit prostředí, kde je bezpečné chybovat a kde se oceňuje snaha, nikoli jen
výsledek.
b) Formativní hodnocení a zpětná vazba
•
Hodnocení by mělo být konkrétní, podporující a zaměřené na progres, nikoli na srovnávání.
c) Rozvoj růstového myšlení (growth mindset)
•
Důraz na to, že schopnosti nejsou pevně dané, ale dají se rozvíjet.
•
Podpora vytrvalosti a učení z chyb.
d) Podpora autoregulace učení
•
Žáci se učí plánovat, reflektovat, hodnotit svůj pokrok – čímž se zvyšuje jejich pocit kompetence
a kontroly.
Sociální dopad hodnocení
•
Hodnocení ovlivňuje nejen individuální sebepojetí, ale i postavení žáka ve skupině.
o
Žáci s „lepšími známkami“ bývají často společensky oceňováni (i učiteli i spolužáky).
o
Slabší žáci jsou někdy stigmatizováni, což snižuje jejich šance na participaci, a tím i
jejich rozvoj.
•
Hodnocení tak formuje skupinovou dynamiku a vztahy ve třídě, což může vést k:
o
šikaně,
o
sociálnímu vyloučení,
o
vzniku hierarchií „úspěšných“ a „neúspěšných“.
Současné trendy a doporučení Moderní pedagogická psychologie a praxe zdůrazňuje:
•
Formativní hodnocení – klade důraz na průběžnou zpětnou vazbu, nikoli na konečnou známku.
•
Sebehodnocení a vrstevnické hodnocení – posiluje metakognitivní schopnosti a vnitřní
motivaci.
•
Individuální přístup – reflektuje osobnostní rysy žáka, jeho tempo a způsob učení.
•
Podpora růstového myšlení (Carol Dweck) – rozvoj víry v to, že schopnosti nejsou dané, ale dají
se rozvíjet.
•
Vyhýbání se srovnávacímu hodnocení mezi žáky – raději porovnání s vlastním pokrokem
(„progres“ místo „výkonu“).
2.A Kurikulum – definice, modely, druhy. Základní kurikulární dokumenty současné
české základní a střední školy. Klíčové pojmy ŠVP v návaznosti na příslušný RVP
základního či středního vzdělávání dle studijního oboru studenta. Klíčové
kompetence a jejich akceptace učitelem při plánování a realizaci výuky.
Kurikulum – definice
-lze chápat jako „obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako
veškerou zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti,
které jsou spojeny s jeho osvojováním a hodnocením“
-definice kurikula není vždy jednotná
-užší pojetí: je to vzdělávací dokument (RVP, ŠVP, osnovy, tématický plán, individuální plán)
-v širším pojetí: je to vše, čím vzdělávání získává novou zkušenost
-dle Watterové kurikulum zahrnuje komplex problémů vztahující se k řešení otázek: Proč vzdělávat?
Koho vzdělávat? Co vyučovat? Kdy vzdělávat? Jak vzdělávat? Za jakých podmínek vzdělávat? S jakými
výsledky vzdělávat?
Modely kurikula
-v metodologickém pojetí je model chápán jako spojovací článek mezi realitou, hypotézou a teorií
-definujeme ho jako objekt určité váhy, který je schopen zastoupit zkoumaný objekt tak, aby jeho studium
poskytovalo novou informaci o tomto objektu
-pomocí modelů je možno znázornit vývoj kurikula, jeho proměny a celkovou provázanost
• Fundamentální model kurikula
-tvoří základ pro ostatní modely, navzdory tomu, že se jedná spíše o představu, na základě, které se
posléze tvoří konkrétní kurikula
-subjektem je zde filozof nebo také tvůrce, který určuje obsah vzdělávání podle společenské situace v
daném státě, kultury