Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
často nedodržuje pokyny a nedokáže dokončit
školní úlohy, domácí práce nebo úkoly na
pracovišti (nikoliv však díky úmyslnému odporu
nebo neschopnosti porozumět pokynům),
má zpravidla potíže hrát si nebo se potichu
zabývat volnočasovými aktivitami,
má zpravidla potíže s organizováním úkolů a
činností,
je jakoby v neustále pohybu nebo „poháněn
motorem“,
se často straní, nebo se zdráhá zabývat úkoly,
které vyžadují dlouhodobé duševní úsilí,
často nadměrně mluví,
ztrácí věci, které jsou nezbytné pro úkoly nebo
činnosti (např. hračky, zadání školních úloh,
tužky, knihy nebo nástroje),
vyhrkává odpovědi ještě před dokončením
dotazu,
ztrácí snadno pozornost kvůli působení vnějších
vlivů,
mívá potíže s čekáním,
během denních činností často zapomíná.
často přerušuje nebo vyrušuje druhé.
1. Determinace psychických vlastností jedince Psychické vlastnosti jedince jsou formovány kombinací genetických (vrozených) faktorů a
vlivů prostředí, zejména v průběhu individuálního vývoje. Mezi hlavní determinanty
psychických vlastností patří:
•
Genetika: Dědičné dispozice ovlivňují například temperament, některé tendence k
chování a povahové rysy.
•
Výchova: Rodinné a sociální prostředí, včetně výchovných metod, hodnotových a
kulturních norem, hraje zásadní roli v utváření psychických vlastností.
•
Osobní zkušenosti: Každý jedinec se vyvíjí pod vlivem vlastních zkušeností a
interakcí s okolním světem, což formuje jeho postoj k sobě i k ostatním.
•
Fyzické zdraví: Zdravotní stav a neurobiologické faktory, jako jsou hormonální
změny, nervový systém a mozek, také ovlivňují psychické vlastnosti.
Psychické vlastnosti jsou tedy výsledkem interakce mezi vrozenými a získanými faktory a
jsou dynamické, mění se v průběhu času na základě osobního vývoje.
2. Poruchy chování u žáků Poruchy chování představují problémy v oblasti sociální adaptace, které mohou negativně
ovlivnit schopnost dítěte nebo žáka fungovat ve škole a ve společnosti. Dělení poruch chování
se často provádí podle stupně společenské závažnosti, a to na:
a) Neagresivní poruchy chování:
•
Lhostejnost, nezájem o školní práci: Tyto poruchy se projevují tím, že žák ztrácí
zájem o školní aktivity, nezapojuje se do výuky, neprojevuje iniciativu a motivaci k
učení. Může být označen jako apatikní nebo pasivní žák.
•
Hyperaktivita, impulzivní chování: U některých žáků dochází k neustálému pohybu,
rozhazování věcí, neschopnosti setrvat v klidu nebo čekat na svou řadu. Tyto poruchy
mohou narušovat koncentraci a spolupráci.
•
Pasivní vzdorovitost: Dítě je vůči autoritám nezúčastněné, neprojevuje snahu vyhovět
požadavkům školy nebo učitele, avšak neprojevuje přímou agresi.
b) Agresivní poruchy chování: