Učitelská způsobilost SZZ 2025

Žák projevuje nevhodné chování vyplývající z odlišných hodnotových a výchovných východisek v
rodině.
Žák projevuje nevhodné chování kvůli prožitému traumatu (svědci násilných střetů mezi rodiči, oběti
CAN a trestných činů obecně, děti odebrané z nejrůznějších důvodů z péče rodičům apod.).
Žák projevuje nevhodné chování s částečnou nebo úplnou příčinou v odlišnostech somaticko-
psychického vývoje nebo zdraví (děti matek zneužívajících psychotropní či jiné škodlivé látky v době
těhotenství, děti experimentující s psychotropními látkami, děti živé až hyperaktivní apod.).

Cílem je:
Nalézt vhodné přístupy pro předcházení, resp. snížení výskytu nežádoucího chování u žáka.
Zmírnit dopady nežádoucího chování na klima třídy a na proces začleňování žáka do kolektivu.
Podporuje rozvoj sociálních dovedností u žáků ve třídě.

Aplikace opatření a specifikace podmínek
- Hledat příčinu chování, sledovat a zaznamenávat situace a podmínky při kterých problémové chování
objevuje (ve kterých předmětech, při jakých činnostech, organizačním uspořádání výuky, s jakými lidmi,
po jakých událostech, při jakém zdravotním a psychickém stavu žáka apod.).
- Věnovat pozornost, co žáka v daném chování zastavilo a které zásahy okolí se naopak zcela míjely
účinkem.
- Ideální je vést si o náročném chování žáka pečlivé záznamy, ze kterých bychom měli být brzy schopni
poznat „spouštěče“, preventivní faktory, „brzdy“ a účel chování, které bychom chtěli zmírnit nebo
odstranit
- Zjišťování informací o žákovi samotném, o jeho osobnosti, vlastnostech, hodnotách, zájmech, zálibách,
silných a slabých stránkách, rodinném zázemí a zdravotním stavu.
- Soustředit se na to, co by případně mohl žák vnímat jako „odměnu“ a co jako „trest“ a tyto prostředky
pak můžeme přiměřeně využívat k posílení žádoucích projevů chování (prostředky vnější motivace,
zejména sankce, by měly být využívány uvážlivě a na základě předem stanovených pravidel). Sledujeme,
zda a jakým způsobem žák dokáže komunikovat o svých potřebách a jak reaguje na způsob komunikace
různých zaměstnanců školy.
- Paralelně uvažujeme o tom, v jaké míře a stupni závažnosti se nevhodné chování u daného žáka (v dané
třídě) objevuje. Zda si s ním jsme schopni poradit zařazením cílených preventivních aktivit do běžné
výuky nebo zda již budeme potřebovat pomoc

dalších osob (a kterých). Tyto osoby přizveme ke spolupráci, stanovíme si koordinátora celé spolupráce a
domluvíme se na její konkrétní podobě.
- Složitější intervence by měly vždy probíhat v týmové spolupráci učitelů, rodiny a přizvaných odborníků
dle typu problematiky a dostupnosti služeb v místě bydliště žáka. Při takových intervencích zařazujeme
např. pokročilejší programy pro narovnání vztahů/pravidel ve třídě, osvětové besedy pro žáky, při nichž
pracujeme např. s metodikem prevence nebo se školním psychologem. Při práci s jednotlivcem sem patří
mj. využití behaviorálních technik usměrňování chování, zvýšení efektivity komunikace mezi učitelem a
žákem cestou videotréninku, terapeutická práce s žákem nebo jeho rodinným systémem ve spolupráci s
psychologem nebo jiným odborníkem, ambulantní zapojení psychiatra, sociálních služeb, režimové
pobyty ve střediscích výchovné péče a v jiných typech výchovných zařízení, případně terapeutické
pobyty v psychiatrické léčebně. S rodinou můžeme pracovat v rámci případových konferencí nebo skrze
přizvané odborníky.
- V krajních případech dlouhodobého nevhodného vlivu rodinného zázemí na zdravý vývoj dítěte mohou
tyto intervence ústit i do podnětu k ústavní výchově dítěte.

Na co klást důraz
Vědět dopředu co po žákovi chceme (vžít se do jeho situace a hledat, čím jej motivovat k náhledu na
potřebnost změny).