Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
•
Vytvoření příznivého školního prostředí (osobní přístup, podpora motivace).
b) Druhý stupeň podpory (specifická opatření) Tento stupeň zahrnuje rozsáhlejší a konkrétnější podporu, která se zaměřuje na žáky, kteří mají specifické
vzdělávací potřeby. Mezi podporu na druhém stupni patří:
•
Speciální pedagogická podpora (individuální nebo skupinové hodiny se speciálním pedagogem),
•
Asistent pedagoga (osoba, která pomáhá žákům se SVP při výuce a adaptaci na školní prostředí),
•
Individuální vzdělávací plán (IVP) pro žáky s diagnostikovanými poruchami nebo zdravotními
problémy.
c) Třetí stupeň podpory (zabezpečení konkrétní individuální pomoci) Třetí úroveň podpory zahrnuje situace, kdy je potřeba rozsáhlé podpory, která je specifická a intenzivní.
To zahrnuje například:
•
Individuální vzdělávací plán (IVP) s podrobnými úpravami výuky,
•
Úzká spolupráce s psychologem, speciálním pedagogem a dalšími odborníky,
•
Speciální pomůcky (např. audiovizuální technologie pro žáky se sluchovým postižením, výukové
aplikace pro žáky s dyslexií nebo ADHD),
•
Vzdělávací programy zaměřené na sociální dovednosti.
Všechny tyto podpůrné úrovně jsou součástí inkluzivního vzdělávání, které je v souladu s principy RVP, a
jejich využívání je přizpůsobeno konkrétním potřebám žáků.
3. Didaktické zásady v práci učitele s heterogenní skupinou V práci s heterogenní skupinou žáků, která zahrnuje žáky se SVP, je pro učitele klíčové aplikovat
speciální didaktické zásady, které podpoří efektivitu výuky a integraci všech žáků. Mezi hlavní zásady
patří:
a) Diferenciace výuky Diferenciace znamená přizpůsobení výukových metod, obsahů a hodnocení individuálním potřebám
žáků. Učitelé by měli zohlednit různé vzdělávací potřeby žáků a upravit úkoly tak, aby byly vhodné pro
každého žáka. Například:
•
Nabízet různé úrovně obtížnosti úkolů,
•
Využívat více způsobů vysvětlování látky (vizuální, sluchové, pohybové),
•
Poskytovat dodatečnou pomoc těm, kdo potřebují více času na zpracování informací.
b) Individualizace výuky Individualizace znamená zohlednění specifických potřeb jednotlivých žáků, například těch se speciálními
vzdělávacími potřebami, při výuce. Tato metoda zahrnuje:
•
Práci s individuálními plány (IVP),
•
Vytváření přizpůsobených materiálů pro žáky s různými schopnostmi,
•
Poskytování možnosti využívat asistentů pedagoga pro žáky s těžšími poruchami.
c) Kooperativní učení Kooperativní učení je technika, která umožňuje žákům pracovat ve skupinách, což podporuje vzájemnou
pomoc a rozvoj komunikačních a sociálních dovedností. Tato metoda se ukazuje jako velmi efektivní při
práci s heterogenními skupinami, kde se žáci s různými dovednostmi vzájemně doplňují a učí jeden od
druhého.
d) Využití multimodálních materiálů Použití různých výukových materiálů (texty, obrázky, videa, aplikace) je klíčové pro žáky s různými
vzdělávacími potřebami. Někteří žáci mohou mít problémy s textem, ale snadněji pochopí učivo
prostřednictvím vizuálních nebo interaktivních materiálů.
e) Podpora sebereflexe a sebehodnocení žáků Podporování žáků, aby hodnotili svůj vlastní pokrok, pomáhá rozvíjet jejich sebevědomí a motivaci.
Učitelé by měli učit žáky, jak si stanovit cíle, hodnotit svůj pokrok a přizpůsobovat své strategie učení na
základě sebehodnocení.
f) Vytváření příznivého a podporujícího prostředí K vytvoření prostředí, které podporuje všechny žáky, je nezbytné zajistit, aby se každý žák cítil v bezpečí,
respektován a měl možnost se aktivně zapojit. To znamená: