Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vzdělávání spojeno především s církví, výuka probíhala v klášterech a katedrálních
školách.
•
Silná autorita, paměťové učení, poslušnost.
•
Teologové jako Augustin a Tomáš Akvinský formovali pojetí duše a výchovy k
Bohu.
• Dominance církevního školství – vzdělání bylo přístupné jen úzké vrstvě společnosti.
•
Výuka byla autoritativní, memorovací, bez ohledu na individualitu žáka.
• Vznikly univerzity – Bologna (1088), Oxford, Paříž.
➡ Učivo bylo pevně dané, cílem byla poslušnost a šíření víry.
3. Humanismus a renesance (15.–17. stol.)
•
Návrat k antickým ideálům, důraz na všestranný rozvoj osobnosti.
•
Erasmus Rotterdamský – důraz na jazykové vzdělávání a výchovu láskyplným
způsobem.
•
Roste význam gramatických škol, objevují se základy moderního pojetí
pedagogiky.
•
Důraz na návrat k člověku – „člověk je středem světa“.
•
Erasmus Rotterdamský, Vittorino da Feltre: prosazovali tělesnou i duševní
výchovu, vzdělání pro vyšší smysl života.
➡ Poprvé se objevují myšlenky o důstojnosti dítěte a rozvoji jeho schopností.
4. Novověk a reforma školství- Osvícenství (17.–18. stol.)
•
Jan Ámos Komenský: zásadní světový přínos – „Didactica Magna“, požadavek na
všeobecnou, názornou, přirozenou a mírnou výchovu pro všechny.
•
Vznikají první pedagogické systémy (např. pestalozzismus – J. H. Pestalozzi,
rousseauovská pedagogika).
•
Začíná se formovat obecná škola pro širokou veřejnost.
• John Locke, Jean-Jacques Rousseau: dítě není „malý dospělý“, ale bytost, která
potřebuje vlastní přístup.
•
Růst státního školství, důraz na rozum, svobodu, zkušenostní učení.
•
Zavedení povinné školní docházky v mnoha evropských zemích (např. Prusko,
Rakousko).
➡ Teorie o výchově jako formování morální a rozumné bytosti.
5. 19. století – institucionalizace vzdělávání
•
Vznik povinné školní docházky (např. Prusko 1763, Rakousko 1774, Francie 1882).
•
Zakládání učitelských ústavů, reforem osnov a profesní přípravy učitelů.
•
Objevují se alternativní pedagogické směry – Fröbel (mateřská škola), Montessori,
Herbart (systematizace výuky).
• Herbart, Pestalozzi, Dewey, Kerschensteiner, Montessoriová – důraz na
pedagogickou psychologii, diferenciaci výuky, aktivitu dítěte.
• Vznik alternativních pedagogických směrů – Montessori, Waldorf, Dalton, Freinet.
•
Průmyslová revoluce → důraz na praktické dovednosti a technické vzdělání.
➡ Výchova jako prostředek individuálního rozvoje a přípravy na život.
6. 20. století – rozmach pedagogické vědy
•
Po 1. sv. válce: vznik pedocentrismu – dítě jako střed výuky (J. Dewey –
pragmatismus).
•
Reformní pedagogika – kritika autoritářského modelu, důraz na zkušenostní učení,
aktivitu dítěte.