Učitelská způsobilost SZZ 2025
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
b) Osvícenství a reforma školství (18. století) S nástupem osvícenství, zejména díky filozofii a myšlenkám jako byla podpora rozumu a
svobody, se vzdělávací systém začal měnit. Reformní hnutí, jako například Josefínská
reforma školství za vlády Josefa II., přinesla pokrok v organizaci školství a otevřela cestu k
veřejnému školství pro širší vrstvy obyvatel. Významnou roli začal hrát i rozvoj školní
pedagogiky, kdy bylo kladeno důraz na vzdělání jako nástroj pro rozvoj občanské společnosti.
c) 19. století – Národní obrození a vznik moderního školství V 19. století, během národního obrození, byla školní výuka orientována na budování národní
identity a kulturního povědomí. Vznik moderního českého školství byl spojen s požadavky na
vyučování v mateřském jazyce a rozvojem státního školství. Didaktika tohoto období se
začíná více orientovat na žáka, a to jak z hlediska výběru obsahu, tak formy výuky.
d) První republika (1918–1938) V období První republiky se školství transformovalo v souvislosti s nově vzniklým
demokratickým státem. Tento periodický vývoj vedl k zavedení povinné školní docházky a
rozvoji středního školství. V té době vznikaly školní reformy zaměřené na vyrovnání
vzdělávacích příležitostí pro všechny děti bez ohledu na jejich sociální původ.
e) Po druhé světové válce a období socializmu (1948–1989) Po roce 1948, kdy došlo k převzetí moci komunisty, bylo školství podřízeno ideologickému
rámcu socialistické výchovy. Didaktika byla ovlivněna marxisticko-leninskými principy, a
školství se orientovalo na výchovu k práci a kolektivismu. Počátky školské reformy se
soustředily na centrální plánování a rozšíření základního vzdělání, ale zároveň byla oslabena
autonomie učitelů a škol.
f) Po roce 1989 – Transformace po Sametové revoluci Po Sametové revoluci v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve vzdělávací politice, kdy
byla školní výuka osvobozena od ideologických norem a směřovala k demokratickým a
otevřeným přístupům. V roce 2000 byl přijat nový Rámcový vzdělávací program (RVP),
který definoval moderní přístupy ve vzdělávání v České republice, včetně změn ve výuce a
vyhodnocování žáků.
Historický vývoj pedagogické teorie a praxe ve světovém kontextu
1. Antika (do 5. stol. n. l.)
•
Řecko: Sokrates, Platón a Aristotelés položili základy výchovy jako hledání pravdy,
rozumu a ctnosti.
o
Platón: ideální stát s třístupňovým vzděláváním, důraz na filosofii a výchovu
elit.
o
Aristotelés: přirozený vývoj dítěte, spojení teorie a praxe.
•
Řím: Prakticky orientovaná výchova – rétorika, právo, občanské ctnosti (Cicero,
Quintilianus).
➡ Inspirace: důraz na morální výchovu, rozvoj charakteru a kritické myšlení.
2. Středověk (5.–15. stol.)
•