2_2_1_Termika

R = 8,31 J.K

-1.mol-1 (přibližně). Konstanta R je pro všechny ideální plyny stejná a nazývá se 

molární plynová konstanta. Zavedením molární plynové konstanty R dostaneme stavovou 
rovnici ideálního plynu ve tvaru 

pV

nRT

=

, 

2.2.-26 

kde za n zpravidla dosazujeme 

m

n

M

=

. 

Stavové rovnice 2.2.-25 a 2.2.-26 slouží k popisu jednoho stavu ideálního plynu. 

36 

Napíšeme-li např. rovnici 2.2.-26 pro dva různé stavy téhož plynu, dostaneme

1 1

1

p V

nRT

=

 a 

2

2

2

p V

nRT

=

. Po vydělení teplotami v obou rovnicích a porovnáním levých stran rovnic 

dostaneme 

1 1

2

2

1

2

p V

p V

T

T

=

          resp.          

.

pV

konst

T

=

2.2.-27 

Při stavové změně ideálního plynu stálé hmotnosti je výraz 

pV

T

konstantní. 

Podívejme se ještě na některé důsledky, které vyplývají ze stavové rovnice 2.2.-25. 

1.  Mají-li dva ideální plyny stejný objem, teplotu a tlak, platí pro ně podle 2.2.-25 rovnice 

T

k

N

V

p

⋅

⋅

=

⋅

1

  a  

T

k

N

V

p

⋅

⋅

=

⋅

2

, ze kterých dostáváme  

2

1

N

N

=

. To znamená, 

že 

plyny o stejném objemu, teplotě a tlaku obsahují stejný počet molekul. K tomuto 

závěru dospěl v r. 1811 úvahami o slučování plynů italský fyzik A.Avogadro. Proto se 
podle něj tento zákon nazývá 

Avogadrovým zákonem. 

2.  Molární objem plynu při normálních podmínkách ( pn = 1,01325.10

5 Pa, T

n = 273,15 K) 

se nazývá 

normální molární objem Vmn. Už víme, že 1 mol libovolného plynu 

obsahuje počet molekul, určený Avogadrovou konstantou NA. Napíšeme-li vztah 2.2.-
25 pro jeden mol ideálního plynu, který je v normálních podmínkách, dostaneme 

n

A

n

m

n

T

k

N

V

p

⋅

⋅

=

⋅

  a  odtud  

n

n

A

n

m

p

T

k

N

V

⋅

⋅

=

. Po číselném dosazení dostaneme