Vypracovane-otazky-ke-zkousce

8. DĚDIVOST A VÝZNAM JEJÍHO HODNOCENÍ V LÉKAŘSTVÍ

DĚDIVOST

• podíl dědičnosti na fenotypovém vyjádření znaku

• udává, jak velká část proměnlivosti znaku je zapříčiněna genetickými faktory

• vyjadřuje stupeň genetické variability

• míra rozsahu, v jakém jsou odlišné alely v různých genech zodpovědné za variabilitu v určitém kvantitativním znaku nacházenou v populaci

• čím větší je heritabilita, tím více k variabilitě znaku přispívají genetické rozdíly mezi jednotlivci

• míra dědičnosti genetické determinace => udává vzájemný podíl mezi dědičnou a nedědičnou složkou proměnlivosti kvantitativního znaku

  • značí se H2 (broad-sense heritability) - může nabývat hodnot od 0 do 1

  • H2 = 0 ....... geny k celkovému rozptylu fenotypů vůbec nepřispívají, celková proměnlivost

kvantitativního znaku je způsobena faktory prostředí

• H2 = 1 .......celá proměnlivost kvantitativního znaku je způsobena genetickými faktory

H2 = VG/VP

VG – genetické faktory

- složená veličina – 3 základní složky – aditivní účinek genů VA (výsledný efekt odpovídá

součtu působení jednotlivých aktivních alel)

- složka rozptylu fenotypu vyvolaná působením

dominance VD (není aditivní)

- složka genetických nealelních interakcí VI

= VA+VD+VI

- (u některých genů se uplatňuje princip dominance a recesivity, takže účinek dané alely

závisí na typu alely na homologním chromosomu)

VP – celkový rozptyl hodnot fenotypu

• pro výpočet podílu aditivní složky na celkové varianci fenotypu byl zaveden termín heritabilita v úzkém smyslu a označuje se jako h2 (narrow-sense heritability):

h2 = VA/VP

• lze ji odhadnout pomocí řady postupů:

• eliminace komponent variance (experimentální genetika)

- metody experimentální genetiky umožňují minimalizovat nebo zcela odstranit některé

z komponent, které zodpovídají za rzptyl fenotypu v běžné lidské populaci

- často se využívají tzv. inbrední kmeny (opakovaným příbuzenským křížením došlo

k fixaci prakticky všech alel v homozygotním stavu)

- jedinci téhož pohlaví jsou identičtí jako monoz. dvojčata => VG = 0 a veškerá

pozorovatelná variance fenotypu způsobena faktory prostředí ... VP=VE

- možnost značné standardizace podmínek okolního prostředí => vede k minimalizaci VE

VG (F2) = VP (F2) – VE (P, F1)

- odečítáme vliv prostředí, které je identické pro všechny generace

• regresní analýza v rodinách

- porovnání hodnost fenotypu rodiců a dětí

- předpoklad, že dědičné faktory zodpovídají za část rozptylu fenotypu – potomci by měli

být fenotypicky blíže svým rodičům, než nepříbuzným jedincům

• pomocí koeficientu příbuznosti

- čím vyšší koeficient příbuznosti mají dva lidé, tím více shodných alel budou sdílet

- jestliže mají významný vliv na varianci fenotypu genetické faktory, měli by si tito jedinci

být fenotypicky blíž než zcela nepříbuzní jedinci