Zápočtový test

Urbanismus, jako systémová změna (70. léta 20. století)

• základní teze, v nichž je vyjádřena syntéza přístupů:

  • urbanizace je změnou celé struktury osídlení (ne pouze historie jednotlivých měst)

  • urbanizace jako složka modernizace společnosti má celou řadu forem/typů jedná se o proces univerzální

  • urbanizace označuje jedinečný proces přechodu převážně venkovské do převážně městské společnosti a zasahuje do všech sfér života společnosti

  • počátky urbanizace byly spojeny s industrializací (fáze industriální urbanizace), v nejvyspělejších zemích dochází již od počátku 20. století k propojování procesu urbanizace s růstem sektoru služeb (postindustriální urbanizace)

  • je možný průběh urbanizace bez industrializace a industrializace je naopak možná bez existence velkých měst (i když ne ve velkém měřítku)

  • urbanizace v jejím aspektu uspořádávání lidských aktivit v prostoru není jen důsledkem technologického vývoje, ekonomického chování průmyslu a služeb, změn způsobu života, hodnot a preferencí lidí, ale také toho, co se v geografii označuje pojmem prostorová logika (příp. prostorová ekonomie) – ta je výrazem principu minimalizace námahy (tj. spotřeby energie při zajišťování interakce mezi jednotlivými aktivitami a prvky osídlení)

  • urbanizace v jejím aspektu územního rozložení obyvatelstva se kromě rostoucí koncentrace obyvatelstva v městských sídlech projevuje dalšími změnami

1. Uměj uvést rozdělení urbanizace do fází a etap a aplikovat toto dělení na země prvního a třetího světa

1. fáze – klasická urbanizace ve spojení s industrializací (1750 – 1900)

• do takto uspořádaného prostoru západoevropských společností přichází paralelně s industrializací druhá městská revoluce (fáze klasické urbanizace), ve které se zrodilo průmyslové město a v nejvíce industrializovaných a urbanizovaných zemích se vytvářely první městské aglomerace (podél vodních toků – zdrojů energie)

• typické znaky klasické urbanizace

  • kontrastní a nerovnoměrné přemisťování obyvatel v závislosti na nalezištích surovin pro průmysl, umístění zdrojů energie, budování dopravních tratí (železnice), zdrojích pracovních sil

  • velký přesun zaměstnání z prvního sektoru (zemědělství) do druhého sektoru (průmysl)

  • výrazná sociální restrukturalizace (věkové struktury, struktury podle vzdělání, struktury podle počtu narozených dětí, procesy sociální mobility, národního uvědomování, aj.)

  • změna funkce vědění od tzv. konzervativní funkce (tj. s komunikativním a morálním posláním vědění, které je směrované dovnitř dané komunity, přičemž vědění má hlavně přispívat k uchování a užívání tradičních pravidel, která udržují stabilitu společenství) k inovativní funkci vědění (tj. s posláním přinášet a kumulovat stále nové poznávání směrované k výměně stále se specializujícího vědění mezi komunitami, přičemž vědění má hlavně přispívat k adaptabilitě společenství na nové podmínky a na stále rostoucí směnu s jinými společenstvími, a to nejen směnu zboží, ale také služeb, informací)