VFS_ZS16_Sokol_texty

Jen první tah bílého je zcela »svobodný«, všechny další jsou už zčásti vynuceny tahy soupeře. Začátek dává tedy hráči jistou výhodu - nápadnou třeba v tenisu (servis), kde jsou proto pravidla pro servírování zvláště omezující. Tuto výhodu pak pravidla vyrovnávají tím, že hráči začínají střídavě a případně ještě »rotují« jako v odbíjené a pod. Mluvili jsme už o střetávání svobod i o tom, jak člověk touží prosadit svoji svobodu proti druhému, případně jeho svobodu »přebít«. Právě tuto stránku konfliktu a boje soupeřivé hry vystihují a jejich obliba svědčí o tom, s jakým úspěchem. S využitím příznivých okolností hry jako takové, to jest ve spravedlivém prostředí a bez trvalých následků, si tak lidé mohou neustále prožívat a cvičit jeden ze základních rysů své existence, totiž střetávání svobod, které na sebe narážejí a navzájem se omezují. Na tom nám často záleží ještě víc než na vítězství: kdo si chce »dobře zahrát«, vybere si vyrovnaného soupeře a ne začátečníka nebo nešiku, kterého by snadno porazil. Kdo chce vyhrát, musí jistě něco umět, ale musí mít navíc ještě štěstí: tuto nesmírně důležitou stránku zdůrazňují tzv. hazardní hry. A konečně si ve hře člověk zvyká nejen slavně vítězit, ale také důstojně prohrávat.

Otázky:

- Jaký je rozdíl mezi chováním, jednáním a reakcí?

- Vysvětlete rozdíl mezi příčinou a účelem, cílem!

- Co je pro lidské jednání charakteristické?

- Jak hodnotíte názor, že svoboda není možná, protože nikdo nemůže dělat co chce? Má smysl spojení »absolutní svoboda«?

- Vyložte, proč svoboda nemůže znamenat libovůli!

- Proč se lidé svobody bojí? Proč se jí vzdávají?

- Najděte příklady, kdy se chceme svobody zbavit! Jak to děláme?

- Proč asi začalo nevědomí tolik řádit právě ve Freudově době a právě v městských vrstvách?

- Co má dětské hraní společné se sportovními hrami?

- Jaké rysy hry najdete na divadelní hře, na hře houslisty nebo karbaníka?

- Co všechno říká hra o povaze lidské svobody?

- Kde ještě se lidem podařilo zavést pravidla, případně soudce?

- Čím to, že pravidla necítíme ve hře jako omezení? Jaká musejí být, aby svobodnost hry podporovala, a ne omezovala?

- Uveďte různé příklady herní »spravedlnosti«!

6. Čas

»Když se mne nikdo neptá, vím dobře, co je čas; když se mne někdo zeptá, nevím, co bych odpověděl«, napsal o čase velký křesťanský filosof Augustin. Po patnácti stoletích platí jeho slova stejně jako tehdy. Čas je něco tak samozřejmého a triviálního, že člověka až rozzlobí, že nedovede říci, co to je. Mluvili jsme už o »přítomném čase« v gramatice, v rozhlase bývá »přesný čas«, sportovci znají »nejlepší čas roku« a mnozí z nás »mají na všechno dost času«. Dospělý člověk většinou »nemá čas«, staří lidé vzpomínají na »zlaté časy« a slýcháme také, že na něco ještě není »pravý čas«. Co to všechno znamená? Je to totéž? Sotva. Ale má to vůbec něco společného?