Učitelská způsobilost SZZ 2025

- konzistentní (soudržnost) - nižší cíle jsou podřízeny vyšším cílům, lze si to představit jako pyramidu,
jejíž základnu tvoří nejnižší, zcela konkrétní cíle a vrchol tvoří nejvyšší abstraktní cíl, jímž je všestranně
harmonicky rozvinutá osobnost
- kontrolovatelné - cíl má vyjadřovat, jaké činnosti, jakého výkonu je žák schopen v určité fázi svého
vývoje dosáhnout - je to proto, že ke změnám osobnosti můžeme ve výuce dospět jen na základě
pozorovatelné činnosti žáků - formulace výukových cílů by měly obsahovat: požadovaný výkon žáků,
podmínky, za kterých má být výkon realizován a normu výkonu - výkon má být popsán takovou činností
žáka, kterou je možno pozorovat – využívají se k tomu tzv. aktivní slovesa (nakreslit, vypočítat, definovat
apod.)
- přiměřené – cíle by měly být náročné (aby žáky rozvíjely), ale zároveň splnitelné pro většinu žáků; v
průběhu výuky by proto mělo docházet k několikeré konfrontaci mezi stanoveným cílem a skutečným
stavem výuky - učitel musí vycházet z předpokladu nestejné mentální, afektivní a psychomotorické
úrovně jednotlivých žáků – proto je žádoucí diferenciace specifických výukových cílů

Definování učebních cílů pomocí žákova výkonu má výhodu i v tom, že vlastně ujasňuje typ žákova
učení a úroveň osvojení učiva žákem (pamětní osvojení - porozumění - aplikace ap.) Jako pomůcka ke
cvičení nám může být velmi užitečná Bloomova taxonomie výukových cílů v kognitivní oblasti. Je to
klasifikační model výukových cílů, hierarchicky uspořádaný podle úrovně náročnosti od nejjednodušších
(pamětní osvojení) po nejnáročnější (hodnotící posouzení).
Výukový cíl podstatně ovlivňuje smysluplnost vyučování a jeho znalost (a přijetí) má pro žáky, ale i pro
samotného učitele, velký motivační význam, dokonce i v případě, že cíl není splněn. Při správném vedení
učitelem podněcuje žáky k aktivnímu plánovámí vlastní vzdělávací činnosti a rozvíjí jejich schopnost
sebekontroly a sebehodnocení.
Taxonomie kognitivních cílů
- taxonomií existuje několik

Bloomova taxonomie
- má 6 hierarchicky uspořádaných kategorií
- hierarchické uspořádání vychází z předpokladu, že k dosažení vyšší cílové kategorie je nezbytné
zvládnutí učiva na nižší úrovni

1. znalost (zapamatování) - žák projeví tím, že pozná nebo si vybaví termíny, pravidla, metody, postupy,
zákony v situaci, která je nová (ve výuce při podrobnějším členění cílů postupujeme od zapamatování
konkrétních poznatků ke znalostem abstraktních a složitých poznatků)
2. porozumění - žák pochopí význam obsahu sdělení a dokáže tohoto obsahu využít, musí obsah sdělení
přepracovat do podoby, která je pro něj smysluplná (zahrnuje to převod do jiné podoby, interpretaci =
vysvětlit obsah vlastními slovy a vystihnout hlavní myšlenky a extrapolaci = žák je schopen odvozovat
důsledky)
3. aplikace - žák dokáže řešit problémy, dochází k přenosu učení do situací pro jedince nových
4. analýza - žák je schopen rozložit sdělení na prvky nebo části, tak aby bylo možno objasnit jejich
vztahy a uspořádání myšlenek, rozlišujeme analýzu prvků, vztahů, a principů
5. syntéza- žák dokáže jednotlivé prvky skládat tak, aby vytvářely celek (vytváří strukturu, která předtím
neexistovala), nejvýrazněji vyžaduje tvořivou činnost, je třeba vyhledávat prvky z mnoha pramenů,
postup při syntéze:
• vypracování osobitého vzdělání (obsahuje osobité myšlenky - např. slohové práce, referáty,
protokoly,...)
• vypracování plánu, který odpovídá požadavkům stanoveného úkolu
• odvození souboru abstraktních vztahů - řešitel hledá kriteria třídění pozorovaných jevů, řešitel vychází z
obecných výroků a dedukuje z nich vztahy