Učitelská způsobilost SZZ 2025

• Funkcionální výchova

•

- V odborné literatuře se můžeme v zásadě setkat se třemi základními významy sousloví

„funkcionální výchova“, resp. „funkcionální působení“: bezvědomé a bezúčelné vlivy vychovávací
(výchova v širším smyslu), neuvědomované (nezamýšlené) důsledky vychovatelova působení, nepřímá
výchova (pedagogizace prostředí).

Bezvědomé a bezúčelné vlivy:
Výchovu v širším smyslu Lindner (1888) chápe jako bezvědomé přizpůsobování se životním
podmínkám. Podle Lindnera (1888, s. 10) se 51 i v případě nejpečlivější výchovy snaží každý jedinec
přizpůsobit svoji vnitřní povahu vnějším okolnostem, poměrům a vlivům, ať už vycházejí od osobnosti
vychovatele a jeho činnosti, nebo jsou způsobovány celkovým proudem událostí, v nichž se ocitáme.
Neorganizované, náhodné, nezáměrné působení prostředí:
Děti se podle Lindnera (1888, s. 31) dobře vyvíjejí či prospívají („dařívají se“) nejen v důsledku výchovy
v užším smyslu, ale také díky působení přírody („dle rodičů, z kterých pocházejí“), krajiny, v níž žijí, a
rovněž díky společnosti, jejíž jsou součástí, tj. se zřetelem ke kulturním živlům, které na ně společnost
přenáší, a v souhlase s lidmi, s nimiž přicházejí do styku.

Neuvědomované (nezamýšlené) důsledky:
V případě tzv. neuvědomovaných důsledků vychovatelova působení se jedná o to, že vychovatel
vychovává s určitým záměrem, vědomě usiluje o změnu či určité chování vychovávané osoby, leč
vychovávaný si z jeho počínání (vychovávání) bere něco úplně jiného, než vychovatel původně zamýšlel.
Jedná se tedy o nezamýšlené dopady (důsledky) vychovatelova intencionálního (záměrného) působení, a
to jak v kladném, tak záporném smyslu.
Nepřímá výchova (pedagogizace prostředí):
Koncept nepřímé výchovy se váže k tzv. pedagogizaci prostředí, tj. záměrnému organizování prostředí a
situací, které mají vychovatele zastoupit. V tomto smyslu lze hovořit o výchově, která se uskutečňuje
„oklikou“, tj. skrze „prostředníky“ (prostředí, peery, situace). Kraus (2008, s. 77) hovoří o tzv. nepřímém
(funkcionálním) výchovném působení, při němž „vychovatel sám do situace nevstupuje, ale vytváří
(ovlivňuje) podmínky v prostředí, jimiž na vychovávaného působí“.
•

• Práce učitele s výukovými cíli

Výukový cíl lze definovat jako ujasněný zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel společně
se žáky směřuje. Jestliže má být výukový cíl funkční, musí být formulován tak, aby bylo možno ověřit,
zda byl splněn.
Výukový cíl představuje to, co konkrétně si z hodiny odnesou žáci (co budou po jejím absolvování umět).
J. Skalková (1978, s.17) proto doporučuje, aby východiskem pro formulaci cíle byla otázka: Jakých změn
mají žáci dosáhnout, v čem se rozšíří a prohloubí jejich vědomosti, jaké dovednosti mají získat, jaké
logické způsoby jejich myšlení budou především rozvíjeny, jak se budou utvářet hodnotící soudy žáků,
jejich mravní vlastnosti a postoje?
Výukové cíle jsou více či méně obecně vyjádřeny ve školních dokumentech:
- v profilu absolventa školy
- ve vzdělávacích programech
- v učebních osnovách jednotlivých předmětů a ročníků a jejich standardech (co je to?)

Jejich obecnost poskytuje učitelům potřebnou míru svobody rozhodování a vytváří prostor pro jejich
tvořivou práci. Obecně stanovené vyšší cíle, t.j. 1. cíle školy (profil absolventa), 2. cíle předmětu, 3. cíle
ročníkové učitel konkretizuje a aktualizuje vzhledem k podmínkám, potřebám a zaměření konkrétní
školní třídy.
- kategorie výukový cíl je základním kamenem školní didaktiky
- učitel by měl výukové cíle, kterých mají žáci dosáhnout, formulovat na začátku hodiny
- práce s výukovými cíli vyžaduje pružnost a pohotovost učitele (ne vždy jde všechno tak, jak si
naplánoval, např. u žáků zjistí, že neznají fakta atd. a nemůže zvolit předem vybrané postupy, a proto se
musí umět rychle rozhodnout a dílčí cíle přeformulovat, změnit apod.
- Proč by měl učitel pracovat s výukovými cíli? 1. Teprve když si učitel uvědomí, čeho má být ve výuce
dosaženo, může smysluplně rozhodnout o obsahu učiva, o učebních činnostech a možnostech
jednotlivých žáků, o metodických postupech apod. 2. Stanovení jednoznačných cílů je předpokladem
objektivnějšího hodnocení výsledků výuky. 3. Znalost výukového cíle žáky může ovlivňovat jejich
učební činnosti.

Výukový cíl má 3 základní složky:
1. vzdělávací (poznávací, kognitivní) – vědomosti
2. výcvikovou (psychomotorickou) - dovednosti
3. výchovnou (postojovou, hodnotovou, afektivní) – postoje, vlastnosti
Aby výukové cíle nebyly stanoveny formálně a skutečně umožnovaly regulaci vzdělávacího procesu,
měly by být:
- komplexní – je třeba zahrnout změny v osobnosti žáky nejenom v rovině vzdělávací, ale i v oblasti
postojové a výcvikové