Učitelská způsobilost SZZ 2025

b) Vztahy ve třídě

•

Vztahy mezi žáky, přátelské nebo naopak konfliktní, mají významný vliv na emocionální pohodu
žáků. Šikanování, vylučování z kolektivu nebo naopak silné přátelské vazby mohou ovlivnit, jak
se žák cítí ve škole.

c) Vztah s učitelem

•

Vztah mezi žákem a učitelem je klíčový. Podporující, otevřený a empatií provázený přístup
učitele může pomoci žákovi cítit se v bezpečí a pohodlně. Naopak, autoritářské nebo ignorující
chování učitele může vést k negativním emocím a snížené motivaci.

d) Školní prostředí

•

Fyzické prostředí školy (například hlučné nebo nepříjemné učebny) a organizační faktory, jako
jsou přetížení učebního plánu nebo nadměrné požadavky na žáky, mohou vést k pocitům stresu a
frustrace.

5. Příčiny stresu žáků i učitelů ve škole
a) Příčiny stresu u žáků

•

Akademický tlak: Tlak na výborné výsledky, strach z neúspěchu nebo nadměrné hodnocení
mohou vést k úzkosti a stresu.

•

Sociální tlak: Zájem o společenský status, vztahy se spolužáky, šikana a strach z přijetí mohou
způsobit silný stres.

•

Problémy s učením: Pokud žák čelí výzvám v oblasti učení nebo nemá dostatečnou podporu,
může zažívat frustraci a stres.

b) Příčiny stresu u učitelů

•

Zátěž a pracovní podmínky: Učitelé často čelí vysokému pracovnímu tempu, nárokům na
administrativní práci, neustálým změnám v učebních plánech a tlaku na dosažení výsledků.

•

Sociální interakce: Konflikty s rodiči, žáky nebo kolegy mohou vést k pracovnímu stresu.

•

Pocit nedostatku času: S narůstajícím počtem žáků ve třídách a omezenými zdroji mohou učitelé
cítit stres z neschopnosti uspokojit všechny potřeby žáků a poskytnout jim kvalitní vzdělání.

Závěr Emoce mají zásadní vliv na školní výkon, kognitivní procesy a celkovou pohodu žáka. Pozitivní emoce
mohou podporovat motivaci a kreativitu, zatímco negativní emoce mohou výrazně zhoršit školní výkon a
mezilidské vztahy. Emoční stav žáků je ovlivněn jak vnějšími faktory, jako je rodinné prostředí a vztahy
ve třídě, tak i vnitřními faktory, včetně jejich vlastních emocí a schopnosti je regulovat. Učitelé i žáci čelí
stresovým faktorům, které mohou ovlivnit jejich výkon a duševní pohodu, a proto je důležité věnovat se
prevenci stresu a podpoře pozitivních emocí ve školním prostředí.

5.A Profesní kompetence učitele. Začínající učitel a jeho specifika s ohledem na
aktuální trendy české vzdělávací politiky. Reflexe a sebereflexe v práci učitele. Další
vzdělávání pedagogických pracovníků.
Profesní kompetence učitele
= vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a osobnostní dispozice, které jsou předpokladem pro to,
aby učitel kvalitně vykonával své povolání.
– soubor profesních kompetencí je složen z dílčích či speciálních kompetencí:
• kompetence odborně předmětové (vědecké základy daných předmětů),
• kompetence psychodidaktické (vytváření příznivých podmínek pro učení, dobré
pracovní klima, řízení procesu žákova učení),
• kompetence komunikativní (ve vztahu k dětem i dospělým sociálním partnerům
školy),
• kompetence organizační a řídící (plánování a projektování své činnosti, navozování
a udržování řádu a systému),
• kompetence diagnostická (jak žák myslí, cítí, jedná a proč, jaké to má příčiny, jak
mu pomoci),
• kompetence poradenská a konzultativní (zejména ve vztahu k rodičům),
• kompetence reflexe své vlastní činnosti (na základě analýzy vlastní činnosti umět
modifikovat své chování, přístupy, metody). (O. Obst – Obecná didaktika, 2016)
– Profesní kompetence učitele se utvářejí průběžně (už v období přípravného studia, praxemi během
studia), vlivem profesionálního prostředí (působení učitelského sboru a vedení školy), reflexí výchovné a
vzdělávací reality (aktivní přizpůsobení se změnám ve školství, vzdělávání a v potřebách společnosti
včetně trhu práce), sebereflexí a sebezdokonalováním -> jde o dlouhodobý proces
Autodiagnostika a sebereflexe v práci učitele
= způsob poznávání a hodnocení vlastní pedagogické činnosti a jejích výsledků z různých hledisek
= analýza výsledků učitelova pedagogického působení
= sebereflexe učitele
V průběhu autodiagnostiky si učitel klade sebereflektující otázky, které umožňují vědomou analytickou
interpretaci jeho dosavadních zkušeností, vedou ho k zamýšlení se nad příčinami uvědomovaných
způsobů jednání a zároveň ho podněcují k hledání cest dalšího zdokonalování vlastní pedagogické
činnosti.